25 Cdo 4414/2016
Datum rozhodnutí: 22.02.2017
Dotčené předpisy: § 79 odst. 1 o. s. ř., § 43 o. s. ř.



25 Cdo 4414/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce A. S. , zastoupeného JUDr. Janem Žižlavským, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 588/13, proti žalované České poště, s. p. , se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 909/4, IČO 47114983, o 9.999.998 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 167/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2015, č. j. 44 Co 458/2015-14, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2015, č. j. 44 Co 458/2015-14, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2015, č. j. 21 C 167/2015-4, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 11. 2015, č. j. 44 Co 458/2015-14, potvrdil usnesení ze dne 31. 8. 2015, č. j. 21 C 167/2015-4, jímž Městský soud v Brně odmítl podání žalobce ze dne 27. 7. 2015 a 5. 5. 2015 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Zcela se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobce, jimiž bylo zahájeno řízení, obsahují takové nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat. Není možno je považovat za řádnou žalobu ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., neboť v nich absentují relevantní skutková tvrzení, ze kterých by vyplývalo, zda se žalobce žalované částky domáhá jako náhrady škody, příp. z jiného titulu. Poněvadž žalobce na výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby, tak aby (v případě uplatňování nároku na náhradu škody) bylo vylíčeno porušení povinností žalovanou, vznik škody v každém jednotlivém případě a příčinná souvislost mezi porušením povinností a vznikem škody, nereagoval, uvedená podání byla jako neurčitá a nesrozumitelná podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. správně odmítnuta.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. tím, že ustálená rozhodovací praxe ve smyslu posouzení povinných náležitostí návrhu na zahájení řízení je odlišná od způsobu, jakým tuto otázku vyřešil odvolací soud. Závěr, že se dovolatel domáhal náhrady nemajetkové újmy, lze učinit z jeho popisu skutkového děje, jakož i z jím užitého termínu satisfakce . Výši požadované náhrady pak stanovil na základě hodnoty zásilek, které žalované předal k doručení a které doručeny nebyly. Je tedy podle názoru žalobce zřejmé, že do svých podání uvedl veškeré údaje nutné k tomu, aby bylo možné žalobu, byť takto jeho podání přímo nazvána nebyla, projednat. Navrhl proto, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení § 241 o. s. ř. a je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení procesněprávní otázky splnění všech náležitostí žaloby, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

V návrhu na zahájení řízení, resp. v žalobě, týká-li se tento návrh dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným, jde o zásadní určení skutku tak, aby daná věc byla projednatelná, tj. že je skutkový děj nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání nebo při jednání před soudem prvního stupně). Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, nebo ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2142/2004, publikována pod C 1487 a C 3160 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck).

Z obsahu spisu se podává, že žalobce podáními ze dne 27. 7. 2015 a 5. 5. 2015, která byla soudu prvního stupně doručena dne 27. 7. 2015, resp. 5. 8. 2015, požadoval po žalované původně náhradu škody ve výši 10.012.178 Kč, v pozdějším podání požadoval zadostiučinění ( satisfakci ) ve výši 9.999.998 Kč. Uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy žalobce opíral o tvrzení, že u žalované podal řadu cenných zásilek, které však nebyly doručeny adresátovi. Odpovědnost žalované dovozoval jednak z toho, že měla porušit právo na ochranu osobních dat , když přeškrtla původní adresu sídla adresáta hnutí ANO 2011 a udala adresu jinou, a jednak tím, že prostřednictvím svých pracovníků nevynakládá dostatečné úsilí a snahu, opakovaně nerealizuje rozvoz zásilek s výzvou adresátům, čímž tato služba u cenných psaní postrádá vůbec jakýkoli smysl, což jej jako dřívějšího zaměstnance žalované, doručovatele poštovních balíků, velice mrzí.

I když dovolatel v žalobě neuvedl tvrzení o všech skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, je třeba zdůraznit, že nedostatek všech potřebných tvrzení představuje vadu žaloby ve smyslu ustanovení § 43 o. s. ř., jen tehdy, brání-li pokračování v řízení, tedy jestliže má za následek, že nelze jednoznačně dovodit, jaký skutek má být předmětem řízení. O takový případ se v dané věci nejedná, a nelze proto žalobu odmítnout pro nedostatek tvrzení, pro který není možné v řízení pokračovat. Neuvedení všech potřebných tvrzení nebránilo pokračování v řízení, resp. projednání a rozhodnutí o nároku žalobce na zadostiučinění ( satisfakci ), ale mohlo by být důvodem k zamítnutí žaloby, popř. zčásti, nikoliv k jejímu odmítnutí. Žaloba, která je projednatelná, nemusí být totiž žalobou, na jejímž základě lze žalobnímu požadavku vyhovět; tomu vedle samotné nedůvodnosti nároku může bránit i ta okolnost, že ani v pozdějším průběhu řízení nebyly uplatněny všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí věci (srov. § 101 odst. 1 o. s. ř.). Soud prvního stupně proto nedůvodně odmítl podání žalobce ze dne 27. 7. 2015 a 5. 5. 2015 poté, co žalobce nevyhověl výzvě k jejímu doplnění a upřesnění podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř., neboť nelze dovodit, že by v daném případě v řízení nebylo možno pro neurčitost žaloby pokračovat.

Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu nesprávným, proto jej zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro další řízení závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. února 2017
JUDr. Marta Š k á r o v á předsedkyně senátu