25 Cdo 4410/2014
Datum rozhodnutí: 18.02.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



25 Cdo 4410/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně - Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, IČO: 247 29 035, zastoupené Doc. JUDr. Mgr. Janou Navrátilovou, Ph. D., advokátkou se sídlem v Praze, Prvního pluku 206/7, proti žalované J. L. , zastoupené JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Masařská 323/6, o 414.237,00 Kč s příslušenstvím vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 88/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. března 2014, sp. zn. 1 Cmo 112/2013-450, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.294,00 Kč k rukám Doc. JUDr. Mgr. Jany Navrátilové, Ph. D., advokátky se sídlem v Praze, Prvního pluku 206/7, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. srpna 2013, č. j. 15 Cm 88/2010-324 uložil žalované zaplatit žalobkyni 383.017,00 Kč s příslušenstvím, žalobu v částce 31.220,00 Kč zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. března 2014, č. j. 1 Cmo 112/2013-450 rozsudek krajského soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Žalovaná podala dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 a ust. § 239 s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Kromě námitek týkajících se skutkových okolností a zpochybňování provedených důkazů kritika dovolatelky se pouze vzdáleně vztahuje k rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci. Žalovaná formulovala celkem 8 okruhů právních otázek, jež by měly být dovolacím soudem vyřešeny, a v obecné rovině teoreticky polemizuje s právní úpravou náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny.

V dovolání, jehož přípustnost se řídí podle ust. § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř., či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 29 NSČR 41/2014).

Z obsahového hlediska dovolání žalované nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, dovolatelka nevylíčila, v čem konkrétně se odvolací soud při právním posouzení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neuvedla, na jaké konkrétní právní otázce, která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, rozhodnutí odvolacího soudu závisí nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešena jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2015 JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu