25 Cdo 4409/2015
Datum rozhodnutí: 26.01.2016
Dotčené předpisy: § 243f odst. 3 o. s. ř., § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



25 Cdo 4409/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně JUDr. G. K., Ph.D. , advokátky se sídlem v Praze 10, U Vršovického nádraží 99/24, zastoupené JUDr. Danou Vorlickou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Roháčova 263/23, proti žalované WIZZ Air Hungary Légiközlekedési Korlátolt Felelösségü Társaság, se sídlem v Budapešti, BUD International Airport Building 221, Maďarsko, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, o 56. 410,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 39/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2015, č. j. 17 Co 506/2014-142, takto:
I. Dovolání se odmítá . II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.452,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám JUDr. Petra Hromka, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):


Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2015, č. j. 17 Co 506/2014-142, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 8. 2014, č. j. 18 C 39/2012-74, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 56.410,- Kč s příslušenstvím a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Ačkoli odvolací soud jedním výrokem potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně, že se žaloba ohledně 56.410,- Kč zamítá, rozhodoval o několika samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, a to jednak o nároku žalobkyně na náhradu zbytečně vynaložených nákladů na cestu automobilem do zamýšleného cíle v Itálii, sestávajících z nákladů na pohonné hmoty ve výši 6.532,50 Kč, na dálniční poplatky ve výši 3.397,- Kč, na ubytování ve výši 4.283,- Kč a na občerstvení ve výši 197,- Kč, jednak na náhradu ušlého zisku za právní služby 42.000,- Kč, které měla v Itálii provést. Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže události (zrušení letu žalovanou leteckou společností, které žalobkyni znemožnilo přicestovat na místo ve sjednaný čas), mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání se proto posuzuje ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Jestliže tedy napadeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu byla zamítnuta žaloba na jednotlivá plnění nepřevyšující 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Na tento závěr nemá vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech těchto nároků přesahuje částku 50.000,- Kč, ani nesprávné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, neboť jím nelze nahradit zákonem stanovené podmínky, za nichž je tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.
V Brně dne 26. ledna 2016

JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu