25 Cdo 4376/2015
Datum rozhodnutí: 02.02.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 237 o. s. ř., § 7 odst. 3 předpisu č. 440/2001Sb.



25 Cdo 4376/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce M. Ž. , zastoupeného JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem Praha 5, Plzeňská 4, proti žalované České kanceláři pojistitelů , IČO 70099618, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Křížkem 428/4, o plnění z garančního fondu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 428/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č.j. 72 Co 14/2015-464, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:
Žalobce se domáhal plnění z garančního fondu České kanceláře pojistitelů podle § 9 odst. 1 a § 24 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, za škodu mu způsobenou při dopravní nehodě řidičem cizozemského vozidla, jež nebylo pro případ odpovědnosti za škodu pojištěno u tuzemské pojišťovny. Žalobce mimo jiné požadoval náhradu za ztížení společenského uplatnění zvýšenou podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., účinné do 31. 12. 2013 (dále jen vyhláška ).

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 21. 3. 2014, č.j. 9 C 428/2009-406, shledal nárok žalobce na mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění důvodným v celé žalobou uplatňované výši 7.042.500,- Kč.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 4. 2015, č.j. 72 Co 14/2015-464, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku co do částky 1.594.500,- Kč představující část mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění tak, že se žaloba zamítá. Vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že život žalobce se v důsledku úrazu utrpěného při dopravní nehodě podstatným a nevratným způsobem zhoršil. Žalobce utrpěl ve svých 33 letech vážný úraz (otřes mozku středního stupně, difúzní atonální poranění mozku, subarachnoidální krvácení, zhmoždění hrudníku, plíce a sleziny, trvalé poškození hlavy a mozku, částečné ochrnutí horních i dolních končetin). Po úrazu se stal plně invalidním, v řadě běžných denních úkonů je odkázán na pomoc jiné osoby. V důsledku těžkého poranění mozku není schopen analyzovat a plánovat, není ani schopen racionálního úsudku, pročež byl omezen ve svéprávnosti. Pro změny v emoční rovině osobnosti nadále již postrádá schopnost udržovat své dosavadní sociální vztahy a navazovat vztahy nové, je tudíž odkázán na své rodiče. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu odvolací soud uzavřel, že v daném případě je odpovídající kritériu přiměřenosti mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky v částce 5.448.000,- Kč, což představuje osminásobek bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění stanoveného podle § 3 odst. 1 vyhlášky [bodové ohodnocení podle § 3 odst. 1 vyhlášky ve výši 5.675 bodů (681.000,- Kč) bylo v případě žalobce dále zvýšeno podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky o 50 % na 8.512,5 bodů (1.021.500,- Kč)].

Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu v jeho zamítavé části dovoláním. Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že žalobci přiznal vzhledem k závažnosti následků jeho úrazu nepřiměřeně nízké odškodnění za ztížení společenského uplatnění (porušení principu proporcionality) a v rozporu se závěry vyslovenými ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 203/2010 vycházel při určení násobku mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění nesprávně z bodového ohodnocení podle § 3 odst. 1 vyhlášky nezvýšeného podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky.

Žalovaný navrhuje odmítnutí dovolání, jelikož napadené rozhodnutí je souladné s dosavadní ustálenou rozhodovací praxí.

Dovolání není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. s. ř. ), přípustné, neboť odvolací soud posoudil věc v souladu s dosavadní judikaturou a zohlednil všechny okolnosti případu, jež vedly k přiznání odškodnění za ztížení společenského uplatnění, které nelze považovat v daném případě za nepřiměřeně nízké.

Předně je nutno uzavřít, že ačkoliv odvolací soud považoval za základ mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění bodové ohodnocení podle § 3 odst. 1 vyhlášky a nikoli ohodnocení zvýšené podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, což je v rozporu se závěry stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. Cpjn 203/2010, uveřejněného pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen Sbírka ), nemůže mít tato skutečnost sama o sobě za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí, jestliže je konečná částka přiznaného odškodnění v souladu s kritériem přiměřenosti. Pro posouzení přiměřenosti odškodnění totiž není rozhodující matematický postup, jímž soud k jeho výši dospěl, nýbrž reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální požitky, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, uveřejněný pod č. 8/2011 Sbírky).

Ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky, které umožňuje mimořádné zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění, patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není konkrétně stanovena přímo právním předpisem, ale závisí v každém jednotlivém případě na úvaze soudu. Uvedené ustanovení tak přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, a aby sám podle svého uvážení posoudil, zda se jedná o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele , a v případě kladného závěru jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci přiměřené . V takových případech, ve kterých právní předpis poskytuje soudu možnost uvážení, může dovolací soud zpochybnit úvahu odvolacího soudu, jen je-li zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5164/2007, nebo ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2046/2009).

Jestliže odvolací soud po zhodnocení výše uvedených individuálních okolností skutkově jedinečného případu a zvážení právně relevantních kritérií dospěl k závěru, že je v případě žalobce přiměřená částka náhrady za ztížení společenského uplatnění v celkové výši 6.469.500,- Kč (základní odškodnění ve výši 1.021.500,- Kč a jeho mimořádné navýšení o 5.448.000,- Kč), tedy 6,3 násobek základního bodového ohodnocení včetně zvýšení podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, nelze jeho úvahu považovat za nepodloženou, nesprávnou či zjevně nepřiměřenou. Přiznaná výše odškodnění pak nevybočuje ani z obvyklé úrovně náhrad přiznávaných ve srovnatelných případech. V tomto směru lze uvést např. případ řešený Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 5223/2009, ve kterém byla shledána přiměřenou celková náhrada za ztížení společenského uplatnění rovnající se pětinásobku základního bodového ohodnocení u před úrazem výrazně společensky aktivního poškozeného, který se po úrazu ve svých 19 letech stal částečně ochrnutým, plně invalidním a odkázaným na neustálou kontrolu svých blízkých; došlo také ke snížení jeho intelektu na úroveň těžké demence. Dále srov. také případ řešený Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 4424/2009, kde celková výše odškodnění přiznaného muži ve srovnatelném věku s poněkud mírnějšími následky v oblasti psychické i fyzické byla určena násobkem 6,6 a stanovena v rozsahu přibližně polovičním.

Lze tedy uzavřít, že výše odškodnění přisouzená žalobci je plně v souladu s principem proporcionality.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243c odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 a § 150 o. s. ř., neboť byly shledány důvody zvláštního zřetele hodné představované faktem značné intenzity zásahu do zdraví žalobce a negativních následků tohoto zásahu s tím, že výše přisouzené náhrady za ztížení společenského uplatnění je předmětem úvahy soudu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu