25 Cdo 4360/2015
Datum rozhodnutí: 01.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



25 Cdo 4360/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Ch. M. , zastoupeného JUDr. Dušanem Bláhou, advokátem se sídlem Praha 5, Lidická 20, proti žalované ELECTRA TRADE, s.r.o. , se sídlem Praha 5, Holečkova 440/15, IČO 26711290, zastoupené JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem se sídlem Praha 2, Slavíkova 1510/19, o 72.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 286/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2015, č. j. 64 Co 355/2014-83, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2015, č. j. 64 Co 355/2014-83, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 5. 2014, č. j. 26 C 286/2013-50, jímž byla žaloba na zaplacení částky 72.000 Kč s příslušenstvím zamítnuta a rozhodnuto o nákladech řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry prvoinstančního soudu, že v předmětné věci nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu, neboť nebyl prokázán vznik škody ani porušení právní povinnosti žalované vůči žalobci. Není tedy možné domáhat se jako ušlého zisku něčeho, co žalobci nebylo žalovanou ani přislíbeno.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, jehož přípustnost zakládá na řešení otázky v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešené, a to otázky nároku na odměnu za zápis odpovědné osoby do živnostenského rejstříku jako ušlého zisku. Žalobce se domnívá, že zapsání fyzické osoby jako odpovědné osoby do živnostenského rejstříku je samo o sobě důvodem pro nárok na platbu za tuto funkci, a pokud žalovaná neuzavřela se žalobcem pracovněprávní vztah ani nezajistila jeho výmaz ze živnostenského rejstříku, má žalobce nárok na odpovídající odměnu ve formě ušlého zisku.

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2015, č. j. 64 Co 355/2014-83, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení otázky vzniku ušlého zisku neodchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Ušlý zisk je újmou spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Ušlý zisk se neprojevuje zmenšením majetku poškozeného, nýbrž ztrátou očekávaného přínosu. Pro výši ušlého zisku je rozhodující, jakému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, tedy konkrétně o jaký reálně dosažitelný (nikoli hypotetický) prospěch poškozený přišel (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2857/2005).

Ušlý zisk ovšem nemůže představovat jen tvrzené zmaření zamýšleného podnikatelského či jiného výdělečného záměru, není-li plánovaný majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že k zamýšlenému zisku by skutečně došlo, nebýt škodné události (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4027; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2653/2014).

Tvrzený ušlý zisk měl být žalobci způsoben neuzavřením pracovněprávního vztahu se žalovanou a neobdržením platby za činnost odpovědného zástupce ve výši 2.000,- Kč měsíčně. Žalovaná sice vedla jednání se žalobcem o uzavření pracovněprávního vztahu, ale k uzavření smluvního vztahu nedošlo, žalovaná mu žádnou platbu nikdy nepřislíbila a žalobce pro žalovanou nevykonával žádnou pracovní činnost. Odvolací soud tak uzavřel, že tento nárok je pouze hypotetický, přičemž nebyl ani naplněn znak protiprávnosti jednání žalované vůči dovolateli, a nejsou tak splněny podmínky pro přiznání náhrady škody ve formě ušlého zisku. Samotné neuzavření pracovněprávního vztahu s dovolatelem nelze chápat jako škodní událost ve smyslu výše zmíněné judikatury.

Uvedené právní závěry odvolacího soudu vycházejí z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, kterou není důvodu měnit.

Předpoklady přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. tedy naplněny nejsou. Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. prosince 2015

JUDr. Robert Waltr předseda senátu