25 Cdo 434/2017
Datum rozhodnutí: 26.04.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř., § 241a odst. 3 o. s. ř.



25 Cdo 434/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Tomkovou v právní věci žalobkyně A. V. , zastoupené Mgr. Ing. Petrem Perglem, advokátem se sídlem v Litvínově, Janáčkova 317, proti žalované Krajské zdravotní, a. s. , se sídlem v Ústí nad Labem, Sociální péče 3316/12a, IČO 25488627, zastoupené JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem v Litvínově, Jiráskova 413, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o 313.140 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 11 C 411/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 8. 2016, č. j. 12 Co 418/2016-346, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně podala dovolání proti usnesení ze dne 31. 8. 2016, č. j. 12 Co 418/2016-346, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2016, č. j. 11 C 411/2004-330, kterým bylo řízení podle § 111 odst. 3 o. s. ř. zastaveno, poněvadž ve lhůtě jednoho roku nebyl podán návrh na pokračování v řízení. Jeho důvodnost spatřuje ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. pouze v jiné vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, opomíjí však, že k ní je možno v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání z jiného důvodu přípustné. Současně vůbec nevymezuje, v jakých otázkách a z jakých důvodů považuje právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné a od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14 ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. ani zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku vad spočívajících v absenci uvedených zákonných náležitostí dovolání nelze posoudit jeho přípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2017
JUDr. Ivana Tomková pověřený člen senátu