25 Cdo 4303/2008
Datum rozhodnutí: 23.02.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




25 Cdo 4303/2008
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. V. O. , zastoupeného JUDr. Petrem Rydvanem, advokátem v Liberci II, Kostelní 10, proti žalovanému T. P., o 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 230/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 24. dubna 2008, č.j. 29 Co 137/2008-99, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci k odvolání žalobce usnesením ze dne 28. března 2007, č.j. 30 Co 60/2007-36, zrušil rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 24. května 2006, č.j. 11 C 230/2005-18, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 50.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o nákladech řízení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. listopadu 2007, č.j. 11 C 230/2005-68, žalobu na zaplacení 50.000,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Neshledal důvodným nárok žalobce na náhradu škody, kterou mu měl způsobit žalovaný tím, že neodbornou opravou znehodnotil jeho vozidlo. Soud vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli ústní dohodu o opravě (§ 652 a násl. obč. zák.) havarovaného vozidla, vozidlo bylo do opravy předáno ve stavu vylučujícím jeho řádný provoz podle vyhlášky o podmínkách provozu na pozemních komunikacích a žalovaným bylo opraveno tak, že jeho technický stav umožnil prodloužení osvědčení o technickém stavu a žalobce s ním dále jezdil. Soud dospěl k závěru, že nedošlo ke zmenšení majetkového stavu žalobce a jednáním žalovaného mu nebyla způsobena škoda.

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 24. dubna 2008, č.j. 29 Co 137/2008-99, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení, zrušil výrok o soudním poplatku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zdůraznil, že předmětem řízení není nárok z odpovědnosti za vady provedené opravy, ale nárok na náhradu škody, jež z vadně provedené opravy vznikla, a v tomto směru žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně vzniku škody, neboť bylo na něm, aby tvrdil a prokazoval, jaký byl stav vozidla v době předání k opravě, jakož i po provedení opravy. Z jediné předložené fotografie nebylo možno zjistit obecnou cenu vozidla před opravou, doplnění dokazování před odvolacím soudem předloženým doplňkem posudku znalce Havlíka pak nebylo s odkazem na § 119a o. s. ř. připuštěno, a nadto jím nemohl být zjištěn stav vozidla při předání do opravy, jestliže znalec viděl vozidlo poprvé až v září 2005, tj. půl roku po opravě.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a) a b) a § 243 o. s. ř. Dovolatel namítá, že způsobenou škodu bylo možno prokázat posudkem znalce Ing. Havlíka, jímž byl proveden důkaz listinou, a odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl důkaz doplňkem tohoto posudku, z něhož by bylo možno zjistit skutečný stav věci, a na druhé straně soud vyšel z nevěrohodné a účelové výpovědi svědka K, jenž není vyučen v oboru autoopravárenství a jako zaměstnanec žalovaného se na opravě vozu sám podílel. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 24. 4. 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).

Podle ust. § 243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část za středníkem zák. č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Přípustnost dovolání se v daném případě řídí podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatel neuvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a ani dovolací soud, jenž je vázán dovolacími důvody (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), neshledal právní otázku, jejíž řešení by mělo zásadní význam ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Obsahem dovolání jsou námitky, které se týkají nikoliv otázek právních, ale hodnocení důkazů a skutkového zjištění jako jeho výsledku, tedy otázky skutkové, zda bylo či nebylo prokázáno tvrzení žalobce o škodě způsobené na jeho vozidle v důsledku opravy provedené žalovaným. Námitky žalobce v dovolání naplňují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze úspěšně uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1164, ročník 2002).

Z uvedeného vyplývá, že není podklad pro závěr o zásadním významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce.

Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud je odmítl podle ust. § 243b odst. 5 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2011

JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu