25 Cdo 4250/2015
Datum rozhodnutí: 17.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř.



25 Cdo 4250/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobců a) J. M. a b) J. M. , zastoupených JUDr. Josefem Skácelem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalovaným 1) J. K. a 2) Mgr. T. S. , zastoupeným JUDr. Františkem Hrudkou ml., advokátem se sídlem v Praze, Vodičkova 699/30 , o 647 315,51 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 16 C 104/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 2014, č. j. 25 Co 321/2014-348, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. října 2014, č. j. 25 Co 321/2014-348, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 24. 3. 2014, č. j. 16 C 104/2011-317, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na náhradu škody způsobené na nemovitosti žalobců stavební činností žalovaných, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaní od července 2009 prováděli na svém pozemku stavební práce v blízkosti nemovitostí žalobců, a na podkladě znaleckého dokazování shodně se soudem prvního stupně dovodil, že nebyla prokázána příčinná souvislost těchto prací se vznikem trhlin a dalších závad na nemovitosti žalobců. V dohodě uzavřené účastníky dne 26. 7. 2009 se žalovaní zavázali v případě vzniklé škody v úseku přístupové cesty na obvodové zdi, vratech či jiném majetku žalobců zajistit nápravu a uhradit veškeré náklady spojené s uvedením majetku do původního stavu. V dodatku k dohodě ze dne 29. 9. 2010 pak uznali, že při stavbě jejich domu vznikla na majetku žalobců škoda, která bude proplacena po jejím vyčíslení. Podle závěrů znaleckého dokazování nemělo provádění stavební činnosti v blízkosti nemovitosti žalobců vliv na stav a poškození jejich majetku. Odvolací soud dovodil, že se žalovaní v dohodě zavázali uhradit žalobcům škodu, bude-li způsobena v souvislosti s prováděnou stavbou, a obsahem dodatku je, že škoda vznikla, a závazek žalovaných zaplatit škodu znalcem vyčíslenou, nikoliv však zaplatit cokoli. Protože z provedeného dokazování vyplynulo, že mezi jednáním žalovaných a škodou na nemovitosti žalobců není příčinná souvislost, nejsou dány předpoklady ani pro povinnost plnění ze smlouvy ani z titulu obecné odpovědnosti za škodu dle ust. § 420 občanského zákoníku.

Rozsudek Krajského soudu v Praze napadli žalobci dovoláním, v němž navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu Praha západ k dalšímu řízení. Namítají, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítají, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým a následně i právním závěrům, že nebylo zjišťováno, z jakého důvodu byla dohoda uzavřena a co jí předcházelo, že se soud dostatečně nezabýval obsahem dohody a jejího dodatku a že její obsah vnímají dovolatelé odlišně, než jak byl v řízení zjištěn. Svůj nárok odůvodňují porušením uzavřené dohody ze strany žalovaných a považují proto za pochybení soudu, že znalci byly pokládány otázky o příčině škody, ačkoli se měla zkoumat pouze její výše, a nikoliv příčiny škody. Soudce prvního stupně mají za podjatého a stejně tak znalce ing Žáčka.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř., či jeho části (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel na mysli, a od jakého řešení v rozhodnutích dovolacího soudu se posouzení takové otázky odchyluje. Z obsahového hlediska však dovolání žalobců nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, když není uvedena konkrétní otázka hmotného či procesního práva, ani od jaké ustálené rozhodovací praxe se při jejím řešení odvolací soud měl odchýlit.

Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru o nedostatku příčinné souvislosti mezi stavební činností žalovaných a poškozením nemovitosti žalobců a o nesplnění předpokladu pro plnění z uzavřené dohody.


Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon a vzniklá škoda jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, musí být prokázána a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění (např. rozsudek Nejvyššího soud ze dne 14. srpna 2008 sp. zn. 25 Cdo 1586/2006). Skutkovou okolností je i zjištění obsahu smlouvy ve smyslu § 35 obč. zák. I když dovolatelé jako dovolací důvod uvádějí nesprávné právní posouzení věci, z obsahu dovolání vyplývá, že nesouhlasí se skutkovými závěry o příčinné souvislosti a o obsahu smluvního ujednání účastníků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/1997, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99).

Námitky dovolatelů, zpochybňující skutková zjištění (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), ani námitky týkající se vad řízení, které dovolatelé spatřují v podjatosti soudce a znalce (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2015


JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu