25 Cdo 4187/2015
Datum rozhodnutí: 26.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



25 Cdo 4187/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně ČEZ Distribuce a. s., IČO: 24729035, se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, zastoupeného doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8 Karlíně, Prvního pluku 206/7, proti žalovanému Z. K. , zastoupenému JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, o 522.958,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 284/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. března 2015, č. j. 25 Co 1/2015-305, ve znění opravného usnesení ze dne 1. června 2015, č. j. 25 Co 1/2015-318, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.568,- Kč k rukám doc. JUDr. Mgr. Jany Tlapák Navrátilové, Ph.D., advokátky se sídlem v Praze 8 Karlíně, Prvního pluku 206/7, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. března 2015, č. j. 25 Co 1/2015-305, ve znění opravného usnesení ze dne 1. června 2015, č. j. 25 Co 1/2015-318, není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. Dovolatel namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí posouzení, zda byla prokázána existence příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody, přičemž podle ustálené judikatury dovolacího soudu, z níž dovolatel rozsáhle cituje, musí být příčinná souvislost na jisto postavena. Rovněž namítá, že závěr o existenci příčinné souvislosti nemá oporu v provedeném dokazování, že on se žádného neoprávněného odběru elektrické energie nedopustil, a poukazuje na důkazy, které odvolací soud považoval za dostatečné k prokázání jeho protiprávního jednání.

V daném případě odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce po určitou dobu odebíral elektrickou energii přes zřízenou odbočku, kterou procházela neměřená elektřina, a dopustil se tak neoprávněného odběru ve smyslu § 51 odst. 1 písm. d) a odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny. Za tohoto stavu, kdy byl prokázán odběr částečně neměřené elektřiny [správnost zjištěného skutkového stavu nepodléhá dovolacímu přezkumu], a byla tak naplněna skutková podstata neoprávněného odběru podle uvedeného zákona, řídí se nárok dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny především podle zvláštních právních předpisů, a nikoliv jen podle obecných ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu (§ 420 a násl. obč. zák.), podle nichž byly vesměs řešeny nároky v rozhodnutích dovolacího soudu, na které odkazuje dovolatel. Byť v odůvodnění napadeného rozhodnutí není výslovně řešena právní otázka příčinné souvislosti, za situace, že odběratel bez vědomí dodavatele odebral zboží, za něž mu nezaplatil, není pochyb o vztahu příčinné souvislosti mezi neoprávněným odběrem na straně žalovaného a majetkovou újmou žalobkyně.

Ostatně otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní jednání žalovaného a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2005, sp. zn. 25 Cdo 2398/2005).

Namítaná nesprávnost či neúplnost skutkových zjištění není způsobilým dovolacím důvodem, jímž může být pouze nesprávný právní názor odvolacího soudu na řešení otázky, na níž spočívá napadené rozhodnutí (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). V tomto směru není rozhodnutí odvolacího soudu odklonem od judikatury, naopak je v souladu s rozhodnutími dovolacího i Ústavního soudu, na něž odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku odkázal.

Pokud žalovaný napadl dovoláním i výroky rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, předpoklady přípustnosti dovolání neuvedl a žádné dovolací důvody neuplatnil.

Jak vyplývá z uvedeného, dovolání žalovaného podle ustanovení § 237 o. s. ř. není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl dle ust. § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Náklady žalobkyně v dovolacím řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon (vyjádření k dovolání, které bylo sepsáno dne 31. 8. 2015) ve výši 9.260,- Kč,- Kč (§ 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměňování advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších změn, dále jen vyhláška), z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300,- Kč, a náhrady za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 2.008,- Kč, celkem tedy 11.568,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2016

JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu