25 Cdo 415/2009
Datum rozhodnutí: 19.03.2009
Dotčené předpisy:





25 Cdo 415/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně P. s.r.o., zastoupené advokátem, proti žalovanému T. B., zastoupenému advokátem, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 16 C 315/2000, o dovolání žalovaného proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 4. 2008, č.j. 16 C 315/2000-304, a Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008, č.j. 14 Co 379/2008-335, takto:


Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 4. 2008, č.j. 16 C 315/2000-304, se zastavuje.


II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008, č.j. 14 Co 379/2008-335, se zamítá.


O d ů v o d n ě n í :


Právní předchůdkyně žalobkyně B. G. s.r.o. se domáhala na žalovaném zaplacení částky 86 828,- Kč jako náhrady škody, sestávající z náhrady hodnoty pronajatého zásobníku zkapalněného plynu ve výši 71 980,- Kč, náhrady nákladů vynaložených na dopravu zásobníku ve výši 1 848,- Kč a náhrady ušlého zisku ve výši 13 000,- Kč.


Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 9. 4. 2008, č.j. 16 C 315/2000-304, rozhodl, že v řízení bude pokračovat namísto původní žalobkyně B. G. s.r.o. se společností P. s.r.o., jelikož na základě smlouvy o fúzi společností sloučením ze dne 28. 5. 2007, sepsané ve formě notářského zápisu JUDr. V. L., notářkou v P., přešlo na žalobkyni s účinností k 15. 6. 2007 veškeré jmění, práva a závazky při sloučení zanikající B. G. s.r.o.


K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2008, č.j. 14 Co 379/2008-335, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud poukázal na výpisy z obchodního rejstříku společností P. s.r.o. a B. G. s.r.o. a na stejnopis smlouvy o fúzi, ze kterých vyplývá právní nástupnictví žalobkyně ve vztahu k zaniklé společnosti B. G. s.r.o. Shodně se soudem prvního stupně proto dovodil, že B. G. s.r.o. svým zánikem ztratila způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o.s.ř.) a že žalobkyně je v tomto řízení její procesní nástupkyní ve smyslu § 107 odst. 1 a 3 o.s.ř.


Proti usnesením soudu prvního stupně a odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. a jako dovolací důvody uvádí ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká, že učinily závěr o procesním nástupnictví společnosti P. s.r.o. pouze na základě výpisu z obchodního rejstříku, aniž by tato společnost prokázala, že skutečně je právním nástupcem společnosti B. G. s.r.o. Z uvedeného výpisu z obchodního rejstříku lze přitom vyvodit pouze to, že původní žalobkyně zde již není jako subjekt zapsána a že tedy právně neexistuje. Jelikož společnost P. s.r.o. neprokázala své právní nástupnictví a společnost B. G. s.r.o. již není ve sporu aktivně legitimována, řízení mělo být soudem prvního stupně (případně odvolacím soudem) zastaveno. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud obě napadená usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud je soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§ 10a o.s.ř.). V případě, že dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (proti němuž je zásadně přípustné odvolání), funkční příslušnost k jeho projednání není občanským soudním řádem upravena; přitom nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. rozhodnutí publikované pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006). Protože usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 4. 2008, č.j. 16 C 315/2000-304, je rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli odvolacího soudu), dovolací soud z uvedeného důvodu řízení o dovolání proti tomuto usnesení podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. zastavil.


Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř., Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle § 242 odst. 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., není opodstatněné.


Podle § 107 o.s.ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat (odstavec 1 věta první). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3).


Jestliže původní žalobkyně po zahájení řízení ztratila způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o.s.ř.), nastává procesní situace předvídaná ustanovením § 107 o.s.ř. a je povinností soudu posoudit, zda lze v řízení pokračovat, a případně rozhodnout o tom, s kým bude v řízení pokračováno. K objasnění otázky, kdo je procesním nástupcem zaniklé právnické osoby ohledně práv a povinností, o něž v řízení jde, soud provede, a to z úřední povinnosti, potřebná šetření; protože jde o postup soudu v řízení (a nikoli o dokazování o skutkovém stavu věci), soud není vázán případnými návrhy účastníků o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, ani navrhovanými prostředky ke zjištění tohoto procesního nástupce (srov. Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl., 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, str. 487-488, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 1770/2006). Neprovádí-li soud při zkoumání podmínek pro postup podle § 107 o.s.ř. dokazování o skutkovém stavu věci a je-li soud povinen provést šetření o skutečnostech rozhodných pro posouzení procesního nástupnictví z úřední povinnosti, nesvědčí procesnímu nástupci zaniklého účastníka řízení břemeno tvrzení ani důkazní břemeno o jeho právním (procesním) nástupnictví, jak dovolatel mylně usuzuje.


Rovněž námitka dovolatele, že soudy obou stupňů rozhodly o procesním nástupnictví pouze na podkladě výpisu z obchodního rejstříku, z něhož údajně vyplývá jen to, že společnost B. G. s.r.o. neexistuje, není opodstatněná. Podkladem pro rozhodnutí byly (jak je zřejmé z odůvodnění usnesení odvolacího soudu) nejen výpisy z obchodního rejstříku, nýbrž i stejnopis notářského zápisu ze dne 28. 5. 2007, a ze všech těchto dokladů jednoznačně vyplývá nejen zánik společnosti B. G. s.r.o., nýbrž i skutečnost, že k zániku došlo fúzí se společností P. s.r.o., na niž přešlo s účinností k 15. 6. 2007 veškeré jmění, práva a závazky zanikající společnosti B. G. s.r.o., a která se tak stala právním nástupcem dosavadní žalobkyně. Protože v řízení bylo možné pokračovat s tímto právním nástupcem zaniklé původní žalobkyně, nebyly dány podmínky pro zastavení řízení podle § 107 odst. 5 o.s.ř.


Z těchto důvodů odvolací soud nepochybil, pokud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který na základě učiněných zjištění rozhodl podle § 107 odst. 1 a 3 o.s.ř. o procesním nástupnictví společnosti P. s.r.o. Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacího námitek správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného zamítl podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř.


O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto procesním rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 19. března 2009


JUDr. Robert Waltr, v. r.


předseda senátu