25 Cdo 4128/2015
Datum rozhodnutí: 26.01.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 241a odst. 1 o. s. ř.



25 Cdo 4128/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně AGROPOL Mikulov, spol. s r. o., IČO: 49444166, se sídlem v Břeclavi, sady 28. října 616, zastoupené Mgr. Jiřím Táborským, advokátem se sídlem v Brně, Horní 729/32, proti žalované České republice Státnímu pozemkovému úřadu, IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Janou Fráňovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jakubská 670/14, o 190.900,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 16 EC 87/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2015, č. j. 17 Co 476/2014-287, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2015, č. j. 17 Co 476/2014-287, podané z důvodu nesprávného právního posouzení hmotněprávních otázek, které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. Dovolatelkou vymezené právní otázky jsou v napadeném rozhodnutí řešeny v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není žádný důvod, aby byly v tomto případě posouzeny dovolacím soudem jinak. Dovolatelka namítá, že žalující společnost porušila prevenční povinnost (§ 415 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, dále obč. zák.), když po pouhém sdělení o možnosti uzavření nové nájemní smlouvy dále obhospodařovala pozemky, aniž by vyvinula iniciativu k jejímu uzavření. Rozhodnutí odvolacího soudu však vychází ze skutkového zjištění, že žalobkyně obhospodařovala pozemky, k nimž původně měla se žalovanou řádně uzavřenou nájemní smlouvu, a vzhledem k návrhu žalované (dopisem ze dne 28. 6. 2006) na pokračování v nájemním vztahu a k dohodě mezi nimi o výši nájemného (uzavřené v březnu 2007), důvodně předpokládala její opětovné uzavření, avšak v dubnu 2007 jí žalovaná oznámila, že vybrala jiného nájemce. Dovolatelka právní otázku aplikace § 415 obč. zák. konstruuje na základě jiného skutkového stavu, než jak byl v řízení zjištěn a stal se podkladem pro právní posouzení. Nenamítá tak nesprávné právní posouzení, nýbrž dovozuje jiný skutkový stav. Pokud namítá, že nebyla řádně zjištěna konkrétní výše škody, neboť nebylo prokázáno, přesně kdy a kde byly práce na pozemcích provedeny, opět se nejedná o námitku nesprávného právního posouzení, nýbrž tím napadá skutková zjištění. Tato námitka není způsobilou dovolací námitkou (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.) a nemůže založit přípustnost dovolání.
Právní názor odvolacího soudu na počátek běhu subjektivní promlčecí doby podle § 106 odst. 1 obč. zák. k uplatnění práva na náhradu škody za marně vynaložené investice do obhospodařování pozemků v době od 5. 12. 2006 do 31. 3. 2007, vázaný k okamžiku, kdy bylo žalobkyni sděleno, že nájemní smlouva na předmětné pozemky byla uzavřena s jinou společností, je logický a v souladu s judikaturou dovolacího soudu (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 871/2002, ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 25 Cdo 519/2002, a ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 61/2003, všechny publikované pod C 2202, C 2145 a C 2445 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3384/2015).
K námitce nedostatečné či změněné právní kvalifikace uplatněného nároku ze strany žalobkyně lze poukázat na konstantní judikaturu dovolacího soudu, z níž vyplývá, že žalobce není povinen uvádět v žalobě ustanovení zákona, jímž svůj nárok odůvodňuje, a právní kvalifikace nároku, pokud je v žalobě uvedena, není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu. Jestliže nárok na peněžité plnění vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobcem navrhováno, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1612/2004, ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 13, pod C 962, ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, publikovaný pod č. 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vada řízení, v této souvislosti namítaná, pak není způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor odvolacího soudu na dobu splatnosti nároku na náhradu škody je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a nepředstavuje otázku, jež by měla být v tomto případě posouzena jinak. Splatnost závazku z náhrady škody není stanovena právním předpisem a nebyla-li ani dohodnuta, platí podle ustanovení § 563 obč. zák., že dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1628/2013, ze dne 28. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4169/2013). Jestliže bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dopisem ze dne 7. 5. 2007, později vystavená faktura neměla na takto vyvolanou splatnost již vliv.
Jak vyplývá z výše uvedeného, otázky předložené žalovanou dovolacímu soudu byly odvolacím soudem vyřešeny v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolací soud neshledal důvod k jejich odlišnému posouzení v tomto případě.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu