25 Cdo 4124/2016
Datum rozhodnutí: 12.04.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 1 o. s. ř., § 153b odst. 1 o. s. ř.



25 Cdo 4124/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. V. , zastoupeného JUDr. Hanou Hučkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, 28. října 434/211, proti žalovanému JUDr. T. M. , advokátovi se sídlem v Praze 2, Legerova 1830/44, o 499.060 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 25 C 385/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, č. j. 21 Co 14/2016-129, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 16. 2. 2016, č. j. 21 Co 14/2016-129, o odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání vydanému Obvodním soudem pro Prahu 2 dne 21. 1. 2015, č. j. 25 C 385/2012-69, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 2. 2015, č. j. 25 C 385/2012-72, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 499 060 Kč a na nákladech řízení 48 071 Kč tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobci přiznal náklady odvolacího řízení ve výši 10 600 Kč. Své rozhodnutí (s ohledem na omezení odvolacích důvodů ustanovením § 205b o. s. ř.) založil odvolací soud na závěru, že v odvolání uplatněné námitky, podle nichž pětiminutové zpoždění nemůže odůvodnit vydání rozsudku pro zmeškání, neboť žalovaný se k žalobě vyjádřil a během takto krátké doby není možné věc projednat a rozhodnout, nejsou způsobilým odvolacím důvodem dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a současně ani nezakládají nenaplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání, když návrh na jeho zrušení žalovaný nepodal.

Dovolatel sice v dovolání uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, avšak žádnou právní otázku neformuluje, neuvádí rozpor s rozhodovací praxí dovolacího soudu, pouze v obecné rovině namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s nálezy ústavního soudu, které cituje, a navrhuje, aby bylo zrušeno, neboť vydání rozsudku pro zmeškání nebylo na místě. Je tedy zřejmé, že žalovaný uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod, neboť dovolání lze podle § 241a odst. 1 o. s. ř. podat jen z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

K uvedenému lze již jen podotknout, že důvody, které případně mohou omluvit zmeškání prvního jednání ve věci, je třeba uplatnit v návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání podle ustanovení § 153b odst. 4 o. s. ř., což však žalovaný neučinil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 355/2016, a rozsudek téhož soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1910/2000).

Namítá-li též dovolatel, že úřední záznam ve spise, podle něhož byla samosoudkyně soudu prvního stupně o jeho dostavení se k soudu informována kanceláří v 15:15 hodin, se nezakládá na pravdě, neboť se tak stalo již ve 12:15 hodin, a že jednání soudu nemohlo trvat pět minut, jsou jednak jím uplatněné námitky pouze skutkového charakteru (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), jednak nesměřují proti právní otázce, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí (§ 237 o. s. ř.). Z tohoto důvodu nemohou založit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2016

JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu