25 Cdo 408/2014
Datum rozhodnutí: 16.04.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.



25 Cdo 408/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce P. H., zastoupeného JUDr. Ladislavou Chládkovou, advokátkou, se sídlem Praha, Husinecká 903/10, proti žalovanému J. A. , zastoupenému Mgr. Daliborem Šamanem, advokátem, se sídlem Mělník, Fibichova 218, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 110/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2013, č.j. 25 Co 197,198/2013-307, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2013, č.j. 25 Co 197,198/2013-307, jímž byl odvoláním napadený zamítavý výrok III. rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 12. 2012, č.j. 12 C 110/2010-228, změněn tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 86.680,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 2. 7. 2010 do zaplacení, a ve zbytku potvrzen; dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dovolatel napadá závěr odvolacího soudu, že žalobci náleží náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 83.902,50 Kč, namítaje, že žalobce dostatečně neprokázal, jaká ztráta na výdělku mu jako osobě samostatně výdělečně činné vznikla. Postup odvolacího soudu, jenž vycházel z průměrného výdělku zjištěného (pouze) z daňového přiznání žalobce, který však nevykonává soustavnou, pravidelnou, každodenní činnost, odporuje právnímu názoru Nejvyššího soudu, že je třeba vycházet z ušlého zisku, který byl reálně dosažitelný, nikoli hypotetický , vyjádřenému v rozsudku ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1069/2008. Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že žalobci přiznal náhradu nákladů léčení ve výši 2.778,- Kč ve vztahu k zubu 22 , přestože mezi ošetřením, resp. nahrazením tohoto zubu a úrazem žalobce není příčinná souvislost. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba ohledně 86.680,50 Kč s příslušenstvím zamítá.

Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Odvolací soud, který vyšel ze zjištění, že žalobce v rámci svého podnikání řadu let vykonává opakovaně stejnou činnost, a dospěl k závěru, že daňové přiznání v jeho případě odráží skutečné příjmy a výdaje, je tedy dostatečným podkladem pro stanovení ušlého zisku, se nijak neodchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu týkající se zjišťování ušlého výdělku podnikatele (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2933/2005, nebo rozsudek ze dne 19. 4. 2011, 25 Cdo 912/2009). Závěr odvolacího soudu neodporuje ani právnímu názoru obsaženému v dovolatelem citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1069/2008, jenž je rovněž odrazem ustálené judikatury.

Námitky dovolatele proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění (námitka, že nebyla prokázána pravidelnost, soustavnost a předvídatelnost podnikatelské činnosti žalobce a doloženy relevantní příjmy a výdaje) nejsou způsobilým dovolacím důvodem, a nemohou tudíž založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.

Přípustnost dovolání v části napadající náhradu nákladů léčení zubu 22 ve výši 2.778,- Kč je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.

Rozsudek odvolacího soudu byl dovoláním (formálně) napaden v celém rozsahu. V části směřující proti výroku II., jímž byl potvrzen zamítavý výrok soudu prvního stupně, je však dovolání žalovaného tzv. subjektivně nepřípustné, neboť tímto výrokem nebyla žalovanému způsobena újma odstranitelná jeho zrušením či změnou.

Co se týče nákladových výroků, nemá dovolání neobsahující žádné konkrétní námitky obligatorní zákonné náležitosti, které jsou předpokladem jeho projednatelnosti.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. dubna 2014
JUDr. Robert Waltr předseda senátu