25 Cdo 4078/2009
Datum rozhodnutí: 30.08.2011
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 o. s. ř., § 29 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




25 Cdo 4078/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně PharmDr. D. H. , zastoupené Mgr. Štěpánem Knézelem, advokátem se sídlem v Teplicích, Modlanská 1856, proti žalovanému Okresnímu stavebnímu bytovému družstvu Teplice , se sídlem v Teplicích Trnovanech, Střední 1057/11, IČO 227692, zastoupenému JUDr. Vlastimilem Ajmem, advokátem se sídlem v Teplicích, Josefská 577/10, o náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 79/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2009, č. j. 1 Co 507/2008-80, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2009, č. j. 1 Co 507/2008-80, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2006, č. j. 34 C 79/2004-57, kterým bylo odmítnuto podání žalobkyně ze dne 1. 11. 2004, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že podání je neprojednatelné a v řízení nelze pro tento nedostatek náležitostí návrhu pokračovat, neboť nejsou jasná tvrzení odůvodňující kvalifikaci žaloby (zda jde o žalobu na ochranu osobnosti či náhradu škody) a dále není zřejmé, čeho se žalobkyně domáhá, neboť požadovaná částka 1.000.000,- Kč není určitá, jestliže by měla souhrnně vyjadřovat odškodné za šikanování, vyhrožování, ztrátu tělesného a duševního zdraví, celoživotních úspor, za nemajetkovou újmu za ztrátu na zdraví, majetkovou újmu za ztrátu zaměstnání a rozdíl mezi jejím platem a důchodem včetně valorizace. Přestože byla žalobkyně usnesením soudu prvního stupně vyzvána k odstranění vad podání a náležitě poučena, vady návrhu neodstranila; soud prvního stupně proto postupoval správně, jestliže podle § 43 odst. 2 o.s.ř. podání odmítl.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, které s odkazem na § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. odůvodňuje tím, že v daném případě soud procesně pochybil tím, že jí neustanovil opatrovníka podle § 29 odst. 3 o.s.ř., ačkoliv soudu muselo být zřejmé, že žalobkyně není schopna se srozumitelně vyjadřovat a chápat poučení, kterého se jí od soudu dostávalo, a to z důvodu duševní poruchy a zdravotního stavu. Na tom dovolatelka trvá, přestože v řízení uvedla, že ustanovení zástupce nepožaduje, neboť k tomu mělo dojít z moci úřední (ex offo), tj. i bez jejího souhlasu. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že soudy v předchozích fázích řízení nepochybily, neboť účastníku, který je stižen duševní poruchou, ustanoví soud opatrovníka jen tehdy, pokud jsou splněny podmínky pro úplné nebo částečné zbavení způsobilosti k právním úkonům. Žalobkyně se však nikdy neocitla v situaci, kdy by se řízení nemohla zúčastnit. S ohledem na dosažené vzdělání a kvalifikaci žalobkyně usuzuje žalovaný, že je schopna se srozumitelně vyjadřovat. Nereálné představy žalobkyně a subjektivní vnímání sporu a tomu odpovídající písemné a ústní vyjádření nelze zaměňovat za případnou neschopnost se srozumitelně vyjadřovat. I kdyby soud neustanovením opatrovníka žalobkyni pochybil, šlo by o zmatečnost, která však není způsobilým dovolacím důvodem. Dovolání žalobkyně proto považuje za nedůvodné a navrhuje, aby bylo odmítnuto. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o.s.ř., po projednání věci podle § 242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., není důvodné. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

V projednávané věci žalobkyně přes poučení soudu prvního stupně neodstranila vady nejasného a nesrozumitelného podání a neupravila žalobu tak, aby obsahovala náležitosti požadované § 79 odst. 1 o.s.ř. Dovolatelka nezpochybňuje závěr odvolacího soudu o neprojednatelnosti žaloby a prostřednictvím zástupce namítá, že soud prvního stupně porušil ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. tím, že jí neustanovil z úřední povinnosti zástupce, ačkoliv bylo zřejmé, že pro nepříznivý zdravotní stav (duševní poruchu) není schopna se srozumitelně vyjadřovat.

Podle § 29 odst. 3 o.s.ř. pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka také účastníku, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat.

Důvodem pro ustanovení procesního opatrovníka pro neschopnost se srozumitelně vyjadřovat je podle citovaného ustanovení nedostatek tzv. postulační způsobilosti, který je způsoben zejména tělesnými či duševními vadami vedoucími ke stavu, kdy účastník nemůže se soudem komunikovat (srov. např. Drápal., L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I., Komentář, 1. vydání, C. H. Beck 2009, str. 189, bod 6.). Samotná okolnost, že účastník není schopen odstranit vady žaloby, neznamená automaticky nedostatek jeho postulační schopnosti; ten je naopak naplněn zejména tím, že účastník buď vůbec nemůže vůči soudu činit své procesní úkony anebo je činí v takové formě, která neumožňuje soudu zjistit, co má být jejich obsahem a k jakému procesnímu postupu směřují. O takový případ se v dané věci nejedná.

Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně se soudem opakovaně korespondovala v rámci postupu soudu směřujícímu k odstranění vad žaloby, formulovala námitku podjatosti soudce, žádost o osvobození od soudních poplatků a konečně i žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení; o těchto jejích procesních návrzích také soud rozhodl. Ačkoliv nejsou její podání vždy zcela přehledná a nepodařilo se jí ani přes řádné poučení soudu doplnit náležitosti žaloby, nelze bez dalšího dovozovat, že by dovolatelka byla osobou, jejíž zdravotní stav ji činí nezpůsobilou vyjadřovat své požadavky či návrhy, a tedy neschopnou komunikovat se soudem a formulovat své požadavky. Z okolnosti, že nezvládla ani přes poučení soudu vypracovat projednatelnou soudní žalobu, tedy že nebyla schopna dostát kvalifikovaným požadavkům na náležitosti a obsah procesního úkonu, nelze vyvozovat tak závažný tělesný či duševní handicap, jakým je obecná neschopnost dorozumět se vůbec se soudem.

Zároveň nelze přehlédnout, že ustanovení opatrovníka v situaci, kdy podmínky ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. nebyly splněny, by představovalo závažné pochybení, které ve svém důsledku znamená odnětí možnosti účastníku jednat před soudem, a tedy zmatečnost řízení. Zástupce dovolatelky přitom kromě obecného a ničím nepodloženého poukazu na její nepříznivý zdravotní stav v dovolání pouze zmiňuje důvody způsobu a obsahu komunikace dovolatelky se soudem, avšak netvrdí a ani nedokládá, že by její způsobilost komunikovat se soudem byla vyloučena či omezena v rozsahu, který je předpokládán ustanovením § 29 odst. 3 o.s.ř. Jde proto o účelovou argumentaci, která nemůže vést k závěru, že řízení před soudy nižších stupňů trpělo vadou, která by měla vliv na správnost rozhodnutí.

Protože tedy z hlediska důvodů uvedených v dovolání nelze považovat rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. dovolání zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco vyjádření žalovaného k otázkám řešeným napadeným rozhodnutím za stavu, kdy doposud nebyly odstraněny nedostatky žaloby, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k bránění práva (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2011
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu