25 Cdo 404/2001
Datum rozhodnutí: 26.06.2001
Dotčené předpisy:




25 Cdo 404/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce P. K. proti žalovanému Ing. F. C., o 372.622,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 9 C 763/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. října 2000 č. j. 16 Co 88/98-209, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jihlavě rozsudkem ze dne 20. 10. 1997 č. j. 9 C 763/95-176 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 193.865,- Kč, zamítl žalobu co do částky 178.757,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 10. 2000 č. j. 16 Co 88/98-209 změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části zamítavého výroku ve věci samé tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 142.317,- Kč, potvrdil ve vyhovujícím výroku ve věci samé ohledně částky 155.450,- Kč, a ve zbývající části tohoto výroku v částce 38.415,- Kč a ve výrocích o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozsudku, a to do výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ohledně částky 142.317,- Kč změněn, podal žalovaný dovolání z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., a to faxem zaslaným dne 14. 12. 2000. Faxové podání doplnil jeho originálem, podaným osobně u soudu prvního stupně dne 15. 12. 2000. Odvolacímu soudu vytýkal nesprávné právní posouzení věci, a navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že podle jeho názoru je rozsudek odvolacího soudu po právní i skutkové stránce správný, a navrhl zamítnutí dovolání.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.

Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl doručen právnímu zástupci žalobce i právnímu zástupci žalovaného dne 13. 11. 2000, a tohoto dne tedy nabyl právní moci (§ 159 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci rozsudku odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 13. 11. 2000, a skončila dne 13. 12. 2000 (středa). Z údajů v záhlaví telefaxového podání vyplývá, že bylo odesláno dne 14. 12. 2000 (tedy v den následující po uplynutí zákonné dovolací lhůty) a originál faxového podání byl u soudu podán 15. 12. 2000. Je tedy zřejmé, že jednoměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání žalobce (faxové podání i originál dovolání) bylo podáno až po marném uplynutí lhůty k dovolání. Proto bylo podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. odmítnuto.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1, o. s. ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 4.325,- Kč (vyjádření k dovolání) a v paušální částce náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. k/ a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení je zahájeno dnem, kdy soudu došel návrh na jeho zahájení, tj. dnem, kdy soudu došlo dovolání, bylo v daném případě dovolací řízení zahájeno před 1. lednem 2001. Výše odměny za zastupování advokáta byla proto stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb - advokátního tarifu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. června 2001

JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.

předsedkyně senátu