25 Cdo 4000/2010
Datum rozhodnutí: 09.12.2010
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.




25 Cdo 4000/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně H. K. , proti žalované Nemocnici Litomyšl , se sídlem v Litomyšli, Purkyňova 652, IČ 00193861, zastoupené JUDr. Františkem Nunvářem, advokátem se sídlem v Poličce, Šaffova 29, o 1.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 1092/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 27. 3. 2009, č. j. 22 Co 133/2009-209, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 13. 2. 2009, č. j. 10 C 1092/2002-201, odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 6. 11. 2008, č. j. 22 Co 298/2008-190, pro opožděnost a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 27. 3. 2009, č. j. 22 Co 133/2009-209, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dne 26. 6. 2009 žalobkyně dovolání, ve kterém uvádí, že celé řízení bylo provedeno nesprávně a rozhodnutí bylo jednostranně vydáno ve prospěch žalované. K podání opožděného dovolání došlo vinou právního zástupce určeného Českou advokátní komorou.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí dovolání žalobkyně pro opožděnost, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení (a rozsudku) odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost a opožděnost [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) a § 218a o. s. ř.].

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly..

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. prosince 2010
JUDr. Marta Škárová , v. r.
předsedkyně senátu