25 Cdo 399/2013
Datum rozhodnutí: 24.04.2013
Dotčené předpisy: § 83 o. s. ř., § 104 o. s. ř.




25 Cdo 399/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Z. H., zastoupené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Bašty 416/8, proti žalovaným 1) Lundi Adventures s.r.o., Vendryně 924, IČO 28571592, 2) Mgr. J. Š., 3) Mgr. R. C., žalovaní 2) a 3) zastoupeni JUDr. Jiřím Miketou, advokátem se sídlem Ostrava Slezská Ostrava, Jaklovecká 1249/18, o 240.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 40 C 67/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2012, č. j. 71 Co 340/2012-61, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Žalobkyně se na žalovaných domáhala odškodnění 240.000,- Kč podle ustanovení § 444 odst. 3 obč. zák. s tím, že její otec utrpěl dne 4. 6. 2009 smrtelný úraz při sportovní aktivitě v provozovně žalované 1), jejímiž jednateli jsou žalovaní 2) a 3).

Okresní soud ve Frýdku Místku usnesením ze dne 10. 1. 2012, č. j. 40 C 67/2011-44, řízení ohledně žalovaných 2) a 3) podle § 104 odst. 1 o. s. ř. pro překážku věci zahájené, tzv. litispendence, zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Překážkou je tentýž nárok uplatněný v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 3 T 223/2009 proti žalovaným 2) a 3), k němuž se žalobkyně jakožto poškozená připojila dne 25. 2. 2010 se svým nárokem na zaplacení jednorázového odškodnění ve výši 240.000,- Kč.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 8. 2012, č. j. 71 Co 340/2012-61, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že podle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení, a odkázal v tomto směru na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že nárok poškozeného na náhradu škody se uplatňuje v adhezním řízení, které je součástí trestního řízení a netvoří jeho samostatnou část, a jelikož o takovém nároku nerozhodují soudy obligatorně, je adhezní řízení posunuto do pozice alternativní. Návrh na zahájení občanskoprávního řízení žalobkyně podala především z opatrnosti a v souladu s právními předpisy navrhla též přerušení řízení z důvodu probíhajícího trestního řízení. Vzhledem k tomu, že soud je v občanskoprávním řízení vázán podle § 135 odst. 1 o. s. ř. rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, a může převzít důkazy provedené v trestním řízení, musí vyčkat na toto rozhodnutí vydané v trestním řízení. Proto bylo na místě občanskoprávní řízení na návrh žalobkyně přerušit, nikoliv zastavit. Dále opakovaně namítá, že přípis žalovaných ze dne 29. 9. 2011 nelze z hlediska jeho obsahu považovat za odvolání proti usnesení o přerušení řízení, čímž se odvolací soud vůbec nezabýval. Přerušení řízení navrhla i za účelem jistoty, že žádnému účastníku nevznikne újma, resp. povinnost k náhradě nákladů řízení, a proto podává dovolání i do rozhodnutí odvolacího soudu v této části, neboť má za to, že v jejím případě mělo být použito k odstranění tvrdosti ustanovení § 150 o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o usnesení, proti němuž je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2005 sp. zn. 29 Odo 762/2004, které bylo uveřejněno pod č. 71 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005), přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 27. 8. 2012, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).

Řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení (§ 82 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ust. § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Překážka věci zahájené (litispendence) podle ustanovení § 83 o. s. ř. patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek znemožňuje, aby byla projednána a rozhodnuta stejná věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné řízení. O stejnou věc jde, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn.

Podle ust. § 104 odst. 1 věty první o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

V daném případě není pochyb o tom, že v obou řízeních vedených u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 3 T 223/2009 a sp. zn. 40 C 67/2011 je dána totožnost účastníků a shoda předmětu řízení, jímž je v obou řízeních požadavek žalobkyně na jednorázové odškodnění podle § 444 odst. 3 písm. b) obč. zák. z důvodu úmrtí jejího otce při sportovní aktivitě v provozovně žalované 1).

Žalobkyně v podání ze dne 25. 2. 2010 uplatnila nárok na zaplacení 240.000,- Kč podle § 444 odst. 3 písm. b) obč. zák. v řízení vedeném proti žalovaným 2) a 3) u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 3 T 223/2009, a to dříve, než jej uplatnila žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 6. 6. 2011. Závěr, že uplatnění nároku na náhradu škody v trestním (adhezním) řízení zakládá překážku věci zahájené, je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. Zprávu Nejvyššího soudu ČSR o rozhodování soudů o náhradě škody ve věcech, jímž předcházelo adhezní řízení, sp. zn. Cpj 35/78, jež byla uveřejněna pod číslem 22/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1345/2005). Dospěly-li soudy k závěru, že opětovnému uplatnění téhož nároku brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce již zahájeného řízení o ní (§ 83 odst. 1 a § 104 odst. 1 o. s. ř.), není jejich postup v rozporu se zákonem. Překážka věci zahájené totiž patří k neodstranitelným nedostatkům podmínek řízení, soud ji zkoumá z úřední povinnosti kdykoliv za řízení a zjistí-li, že o téže věci již probíhá jiné řízení mezi týmiž účastníky, je povinen řízení zahájené později zastavit podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř., neboť nedostatek této podmínky řízení nelze odstranit.

Z hlediska tzv. litispendence jsou dovolací námitky žalobkyně bez významu pro rozhodnutí o zastavení řízení proti těm, proti nimž byl tentýž nárok uplatněn již dříve v jiném řízení.

Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně není způsobilé zpochybnit věcnou správnost napadeného rozhodnutí, a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem, a odst. 6 in fine o. s. ř. usnesením zamítl.

Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle žádného z ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

S ohledem na neopodstatněnost podaného dovolání neshledal Nejvyšší soud návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí opodstatněným a v souladu s ustálenou praxí o něm nerozhodoval samostatným usnesením.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2013
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu