25 Cdo 397/2008
Datum rozhodnutí: 23.03.2010
Dotčené předpisy: § 510 obč. zák., § 655 obč. zák.




25 Cdo 397/2008 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně Městské části Praha 18, IČ 002 31 321, se sídlem Praha 9 Letňany, Bechyňská 639, proti žalované KINGO s. r. o., IČ 250 70 711, se sídlem Praha 9 - Čakovice, U Bílého Mlýnku 648, zastoupené Mgr. Lumírem Veselým, advokátem se sídlem Praha 2, Malá Štěpánská 9, o 55.529,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 197/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2007, č.j. 68 Co 238/2007-39, takto: I. Dovolání žalované v rozsahu, v němž směřuje proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2007, č.j. 68 Co 238/2007-39, pokud jím byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ohledně nároku na zaplacení 1.980,- Kč a 4.002,- Kč s příslušenstvím, se odmítá .
II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2007, č.j. 68 Co 238/2007-39, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 2. 2007, č.j. 10 C 197/2006-20, pokud jimi bylo rozhodnuto o částce 49.547,- Kč s příslušenstvím a o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 6. 2. 2007, č.j. 10 C 197/2006-20, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 55.529,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně protokolem o předání vozidla ze dne 20. 8. 2004 svěřila žalované do opravy své vozidlo Opel Combo RZ 2A4 0427, které bylo poškozeno při dopravní nehodě, a žalovaná se zavázala, že oprava bude provedena v autorizovaném servisu EURO PRIM, s. r. o. Tento servis však nebyl autorizovaným servisem pro vozidla tovární zn. Opel, což žalobkyně nevěděla, při opravě vozidla byly použity neoriginální náhradní díly a oprava byla provedena nekvalitně. Jelikož žalovaná nedostála svému závazku vyplývajícímu ze smlouvy o provedení opravy, uplatnila žalobkyně v zákonné lhůtě reklamaci, kterou žalovaný uznal a vyzval žalobkyni k přistavení vozidla, aby vady opravy mohly být odstraněny. Žalobkyně však vozidlo nepřistavila k odstranění vad do sídla žalované, nýbrž sama ho předala k opravě autorizovanému servisu Auto-Staiger s. r. o. Náklady, které žalobkyni vznikly, a to 1.980,- Kč za vypracování znaleckého posudku k posouzení kvality opravy, 4.002,- Kč za provedení dílenských prací u společnosti Auto-Staiger s. r. o. a 49.547,- Kč za samotnou opravu vozidla, posoudil obvodní soud jako škodu, za níž žalovaná v důsledku porušení smluvní povinnosti odpovídá podle ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. Postup žalobkyně při reklamaci shledal soud prvního stupně v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními, zejména § 656 a § 647 obč. zák.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 9. 2007, č.j. 68 Co 238/2007-39, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, shledal správným jeho závěr, že žalovaná porušila smluvní povinnost provést opravu vozidla v opravně autorizované pro tento typ vozidla, a proto odpovídá za škodu, jež žalobkyni vznikla. Dovodil, že žalobkyně se svého nároku nedomáhala z titulu odpovědnosti žalované za vady opravy věci, nýbrž uplatnila nárok na náhradu škody. Kdyby žalovaná zajistila provedení opravy vozidla způsobem, jakým se zavázala, nedošlo by ke zmenšení majetku žalobkyně, čímž je dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř ) s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka s odkazem na předávací protokol uvádí, že dostála svému závazku provést opravu vozidla žalobkyně v servisu EURO PRIM, s. r. o., naopak z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by se zavázala k provedení opravy v autorizovaném servisu vozidel tovární zn. Opel. Nezpochybňuje právo žalobkyně na odstranění vad opravy. Žalobkyně však při reklamaci nepostupovala v souladu s ustanovením § 655 obč. zák., neposkytla žalované potřebnou součinnost, čímž znemožnila odstranění vad. Závěr odvolacího soudu, který nárok žalobkyně shledal opodstatněným z titulu odpovědnosti za škodu, dovolatelka považuje za nesprávný, neboť předmětné náklady by jednak vůbec nevznikly, kdyby žalobkyně postupovala v souladu se zákonem, jednak odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou nerozlišil odpovědnost za vady, která vyplývá z nedostatků samotného plnění zhotovitele, a odpovědnost za škodu, jež vznikla až jako následek vadného plnění (k tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1618/2001 a rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1612/2004 a 25 Cdo 1621/2004, uveřejněná pod Rc 17/2007 a Jc 153/2005 jde o jediné rozhodnutí, jehož správná sp. zn. je 25 Cdo 1612/2004). Rozpor s hmotným právem spatřuje také v tom, že soud žalobkyni přiznal právo nedůvěřovat zhotoviteli ospravedlňující neposkytnutí součinnosti. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen o. s. ř. ). Dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolatelka byla v souladu s ustanovením § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. zastoupena advokátem JUDr. Michalem Hráským. Podáním ze dne 23. 5. 2008, doručeným Nejvyššímu soudu dne 5. 6. 2008, bylo soudu oznámeno, že zastupování dovolatelky převzal advokát Mgr. Lumír Veselý, který současně doložil plnou moc k zastupování jej opravňující (§ 28 odst. 2 a 3 o. s. ř.). Dovolání je zčásti přípustné a v této části i opodstatněné.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Ačkoliv odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o několika samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Žalobkyní požadovaná částka (bez příslušenství) je totiž souhrnem částek představujících náklady na vypracování znaleckého posudku (1.980,- Kč), úhradu za provedení dílenských prací u společnosti Auto-Staiger s. r. o. (4.002,- Kč) a úhradu za samotnou opravu vozidla (49.547,- Kč). Pokud tedy bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nárocích ve výši 1.980,- Kč a 4.002,- Kč, bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. Přípustnost dovolání proti této části výroku dovoláním napadeného rozsudku je vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků přesahuje částku 20.000,- Kč.
Dovolání tak v tomto rozsahu směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud je proto ohledně částek 1.980,- Kč a 4.002,- Kč s příslušenstvím podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Ve zbytku je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť dovolací soud shledal zásadní právní význam napadeného rozsudku odvolacího soudu v otázce rozlišení odpovědnosti za škodu a odpovědnosti za vady.
Podle § 510 obč. zák. uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje nárok na náhradu škody, která z vady vznikla.
Porušení závazkové povinnosti provést řádně opravu či úpravu věci je předpokladem jak odpovědnosti za vady, tak odpovědnosti za škodu. Tyto právní instituty jsou však odlišné, mají jiný účel a jsou založeny na rozdílných zásadách a předpokladech vzniku.
Judikatura (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1618/2001, publikovaný v sešitu č. 6 časopisu Soudní judikatura, ročník 2003, pod č. 94) je ustálena v tom, že odpovědnost za vady postihuje nedostatky vlastního plnění zhotovitele a sleduje, aby se objednateli dostalo plnění (opravy) bez jakýchkoliv vad. Smyslem odpovědnosti za škodu oproti tomu je, aby byla nahrazena majetková újma vzniklá následkem porušení právní povinnosti nebo v důsledku jiné právem uznané skutečnosti. O vadu jde tam, kde újma spočívá ve vadném provedení díla. Škodou je újma, jež vznikla jako následek tohoto vadného plnění (opravy); taková újma nespočívá ve vadnosti samotného provedení opravy, nýbrž ve znehodnocení opravované věci (např. snížení hodnoty vozidla). Nárok na náhradu nákladů potřebných k odstranění vady provedené opravy, tedy k tomu, aby zhotovitel poskytl objednateli takové plnění, jaké byl podle smlouvy povinen, odpovídá právu z odpovědnosti zhotovitele za vady provedené opravy. Nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady, se však nelze domáhat z titulu náhrady škody. Újma spočívající v samotné vadnosti provedené opravy je odčinitelná toliko v rámci odpovědnosti za vady (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.8.2005, sp. zn. 25 Cdo 1612/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17//2007).
Bylo-li v posuzovaném případě předmětem smluvního vztahu mezi účastníky provedení opravy vozidla poškozeného při dopravní nehodě, a oprava byla provedena vadně, resp. v rozporu se smluvním ujednáním, je následná oprava v servisu autorizovaném pro daný typ vozidla a nahrazení neoriginálních dílů díly originálními způsobem odstranění vady díla zhotovitele (opravy), nikoliv odstraněním následků poškození vozidla.
Posoudil-li odvolací soud nárok žalobkyně na náhradu nákladů vynaložených na odstranění vad opravy jako nárok na náhradu škody, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Nejvyšší soud proto jeho rozsudek v části otevřené dovolacímu přezkumu a v závislých výrocích o nákladech řízení podle § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodováno o nároku na zaplacení 49.547,- Kč s příslušenstvím, zrušil Nejvyšší soud v této části a v nákladovém výroku i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
V dovolání uplatněnými námitkami stran obsahu předávacího protokolu, zpochybňujícími skutková zjištění soudů, se dovolací soud nezabýval, neboť skutkový stav věci lze v dovolacím řízení napadnout toliko prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jenž je však uplatnitelný pouze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
Stejně tak dovolací soud nemohl posoudit správnost postupu žalobkyně při reklamaci vady, resp. namítané porušení ustanovení § 655 obč. zák., jelikož odvolací soud se pro nesprávnou právní kvalifikaci žalobního nároku jako nároku z odpovědnosti za škodu otázkou splnění předpokladů pro vznik nároku z odpovědnosti za vady opravy vůbec nezabýval, tudíž jeho rozhodnutí nelze z tohoto pohledu podrobit dovolacímu přezkumu.
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný.
V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2010

JUDr. Robert Waltr,v.r.
předseda senátu