25 Cdo 3942/2009
Datum rozhodnutí: 28.11.2011
Dotčené předpisy: čl. 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 3942/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Ing. M. E., CSc. , zastoupeného JUDr. Janou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem Brno, Palackého tř. 33, proti žalovanému Ing. M. H. , zastoupenému JUDr. Janem Vokálem, advokátem se sídlem Brno, Bratislavská 12, o 140.624,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 29 C 223/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. dubna 2009, č.j. 44 Co 205/2006-443, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.662,- Kč k rukám JUDr. Jana Vokála, advokáta se sídlem v Brně, Bratislavská 12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :


Žalobce se domáhal na žalovaném náhrady škody ve výši 140.624,- Kč za čas, jenž musel vynaložit na zajištění obvyklého tepelného a životního komfortu pro sebe a svou matku v souvislosti s rekonstrukcí plynového rozvodu v domě, kde bydlí a který je v podílovém spoluvlastnictví účastníků, a s tím souvisejícím odstavením dodávek plynu do jeho bytu a domácnosti.

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. září 2005, č.j. 29 C 223/2004-382, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že Úřad městské části Brno střed, odbor výstavby a územního rozvoje, rozhodnutím ze dne 23. 2. 2000, č.j. STU/01/9901909/000/005, vydal stavební povolení na demontáž stávajících plynových rozvodů se šroubovanými spoji a montáž nových svařovaných rozvodů, přemístění plynoměrů z bytu do prostoru schodiště a připojení plynových spotřebičů na adrese B. V revizní zprávě ze dne 17. 5. 1999 se doporučuje pro zajištění bezpečného a spolehlivého provozu celková rekonstrukce plynových rozvodů. Odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím Magistrátu města Brno ze dne 18. 5. 2000, č.j. OUSŘU00/19640/Bo/Wi. Kolaudačním rozhodnutí ÚMČ Brno střed, stavebního úřadu, ze dne 1. 2. 2002, č.j. STU/01/9901909/032/003, bylo povoleno užívání stavby. Odvolání žalobce a Ing. I. E. proti rozhodnutí o kolaudaci bylo zamítnuto rozhodnutím Magistrátu města Brna, odboru územního a stavebního řízení, ze dne 27. 5. 2002, č.j. OUZŘU02/23477/Ra. Soud danou věc posoudil dle obecného ustanovení o odpovědnosti za škodu (§ 420 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále obč. zák. ) a dospěl k závěru, že odpovědnost žalovaného není dána, neboť jestliže rekonstrukce rozvodu plynu ve společném domě účastníků byla úředně řádně povolena a postup žalovaného byl v souladu se zákonem, nebylo prokázáno žádné porušení jeho povinnosti. Výše škody, při jejímž vyčíslení žalobce vycházel ze svého výdělku, pak byla stanovena pouze odhadem, přičemž není dána ani příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a údajnou majetkovou ztrátou, již měl žalobce utrpět.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. dubna 2009, č.j. 44 Co 205/2006-443, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že ze spisu žádné zmatečnostní vady neplynou (včetně toho, že by soud pominul návrh žalobce na vydání rozsudku pro zmeškání, popř. pominul rozhodnout o věci, resp. její části). Odvolací soud uvedl, že samotný výkon fyzické práce, byť by byla konána v čase vyhrazeném odpočinku, nebo jiné dobrovolně konané aktivity, jejichž smyslem není odstranění škodlivého následku způsobeného škůdcem, není škodou ve smyslu občanskoprávním. Aktivity žalobce, za něž požaduje náhradu, pak zjevně nejsou v příčinné souvislosti s přerušením dodávek plynu do jeho bytu. Žalovaný se nedopustil porušení právní povinnosti. Vlastník je dle ustanovení § 123 obč. zák. oprávněn se svou věcí nakládat, z předložených důkazů nadto plyne, že se účastníci dohodli. Nepříznivé důsledky odstávky plynu, jež nesl žalobce, jsou pak jen logickou součástí převzatého závazku týkajícího se úředně povolené rekonstrukce plynových rozvodů v domě. Žalobce pak svůj nárok nikdy neopíral o úmyslné jednání proti dobrým mravům ve smyslu § 424 obč. zák., proto soud prvního stupně posoudil věc správně dle ustanovení § 420 obč. zák.

Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále o. s. ř. ), a podává je z důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Vadu řízení spatřuje v tom, že nebyly provedeny jím navržené důkazy, resp. důkazy provedené nebyly řádně zohledněny, rovněž opominuta zůstala skutková tvrzení obsažená v jeho podáních a výpovědích a žalobci bylo opožděně doručeno vyjádření žalovaného, takže neměl dostatečnou možnost se vyjádřit. Dovolatel vznesl výhrady proti zjištěnému skutkovému stavu, projekt zpracovaný pro stavební povolení se lišil od skutečně provedených oprav, žalobce neměl možnost se na zamýšlené stavební práce připravit, žalovaný neměl v rozhodné době pro realizaci stavby zmocnění ani nebyl většinovým vlastníkem nemovitosti, stavební práce znamenaly zásadní a podstatný zásah do způsobu a kvality života žalobce a jeho matky. Dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že se v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval nárokem na nemajetkovou újmu způsobenou porušením osobnostních práv. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření žalovaný označil dovolání za nepřípustné a navrhl jeho odmítnutí, popř. zamítnutí a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení. Souhlasí s odvolacím soudem v tom, že v řízení nebylo prokázáno, že by porušil nějakou právní povinnost.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání v souladu s čl. II. bodem 12 zák. č. 7/2009 Sb. podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009, (dále opět jen o. s. ř. ), neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno 20. dubna 2009, a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [(písm. a)], jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [(písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [(písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovolatel žádnou právní otázku zásadního významu neformuluje ani ji nelze z uplatněných námitek dovodit. Otázky posouzení správnosti a úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají. Nesprávné skutkové zjištění představuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. - rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o. s. ř., nelze tento dovolací důvod v dovolacím řízení úspěšně uplatnit.

Námitka, že žalobci bylo opožděně doručeno vyjádření žalovaného a že nebyl proveden některý z navržených důkazů, sama o sobě žádný zásadní právní význam nemá. Nehledě k tomu, v průběhu řízení probíhajícího od roku 2001 měl žalobce nepochybně dostatek příležitostí se k věci vyjádřit. O tom, které důkazy budou provedeny, rozhoduje soud (§ 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) a soud prvního stupně ve svém rozhodnutí uvedl důvody, proč důkazním návrhům nevyhověl. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], by pak mohlo být v dovolacím řízení přihlédnuto jen v případě přípustného dovolání, což není tento případ (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Podstatou dovolatelových námitek je, že činností žalovaného, spočívající v provedení rekonstrukce plynového rozvodu v domě spoluvlastněném a obývaném žalobcem, došlo k porušení osobnostních práv žalobce. Dovolatel přehlíží, že žalobou podanou dne 21. 5. 2001 se domáhal odstranění zásahů do práva na ochranu osobnosti a poskytnutí náhrady majetkové újmy (škody) v částce 140.624,- Kč, usnesením Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2004, č. j. 29 C 87/2001-189 (viz č. l. 1 spisu), došlo k vyloučení věci náhrady škody, jež byla předmětem řízení nadále vedeného pod sp. zn. 29 C 223/2004, a v této věci bylo posléze rozhodnuto dovoláním napadeným rozsudkem, zatímco žaloba na ochranu osobnosti (k jejímuž projednání jsou věcně příslušné krajské soudy) byla pak vedena u Městského soudu v Brně pod původní sp. zn. 29 C 87/2001. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu na řešení otázky opodstatněnosti nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé zásahem do osobnostních práv žalobce nespočívá, neboť tento nárok vůbec předmětem odvolacího řízení nebyl.

Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. za užití § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 9.662,- Kč včetně 20% DPH (§ 3 odst. 1 bod 4 ve spojení s § 10 odst. 3 a § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1, § 16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a § 137 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 28. listopadu 2011

JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu