25 Cdo 392/2006
Datum rozhodnutí: 28.03.2006
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.





25 Cdo 392/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně D. B., proti žalované J. I., o 3.915,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 C 109/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. října 2005, č. j. 11 Co 406/2005-229, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 2. 2005, č. j. 35 C 109/2002-146, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 2. 5. 2005, č .j. 35 C 109/2002-166, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3.915,50 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.


K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 10. 2005, č. j. 11 Co 406/2005-229, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.


Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, v němž soudům obou stupňů zejména vytýká, že nepřihlédly ke skutečnosti, že žalovaná porušila svoji povinnost předcházet škodě na zdraví a že jednala úmyslně.


Nejvyšší soud jako soud dovolací ( § 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., věc projednal a dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).





Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.


Podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].


Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.


V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 3.915,50 Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení před odvolacím soudem byl občanskoprávní nárok žalobkyně proti žalované ve výši 3.915,50 Kč. Protože dovolání směřuje proti výroku rozsudku o věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.


Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nebylo tak třeba zabývat se tím, že dovolatelka není pro dovolací řízení zastoupena advokátem ve smyslu ust. § 241 o. s. ř. (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).


Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. března 2006


JUDr. Marta Škárová,v.r.


předsedkyně senátu