25 Cdo 3908/2016
Datum rozhodnutí: 24.11.2016
Dotčené předpisy: § 164 o. s. ř., § 140 odst. 2 o. s. ř., § 170 odst. 1 o. s. ř.



25 Cdo 3908/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce V. Š. , zastoupeného JUDr. Pavlou Martínkovou, advokátkou se sídlem Vimperk, 1. máje 144, proti žalované Nemocnici České Budějovice, a.s. , IČO 26068877, se sídlem České Budějovice, Boženy Němcové 585/54, zastoupené JUDr. Františkem Šimákem, advokátem se sídlem České Budějovice, Tylova 4, o 240.000 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 100/2012, o dovolání zástupkyně žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2016, č. j. 8 Co 759/2016-264, takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2016, č. j. 8 Co 759/2016-264, se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 3. 2016, č. j. 18 C 100/2012-257, se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2016, č. j. 18 C 100/2012-254, se neopravuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 7. 3. 2016, č. j. 18 C 100/2012-257, opravil dle § 164 o. s. ř. své usnesení ze dne 12. 2. 2016, č. j. 18 C 100/2012-254, kterým byla ustanovené zástupkyni žalobce přiznána odměna za zastupování. Opravou byla snížena částka odměny s poukazem na ustanovení § 12a odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), které v opravovaném usnesení nebylo omylem soudu aplikováno.

K odvolání zástupkyně žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. 4. 2016, č. j. 8 Co 759/2016-264, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze závěru, že k institutu rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta podle § 140 odst. 2 o. s. ř. je třeba přistupovat specificky, když advokát, který si účtuje své náklady, je jediným účastníkem této části sporného řízení, rozhodnutí soudu, kterým mu je přiznána odměna, je doručováno pouze jemu a jedině on má možnost podání opravného prostředku proti takovému rozhodnutí. Není zde tedy žádný opravný prostředek, který by byl dán státu a dával mu možnost změny takového rozhodnutí soudu prvního stupně, které je věcně nesprávné (v neprospěch státu). S ohledem na judikaturu Ústavního soudu, podle které nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad, je v situaci, kdy ani odvolatelka nezpochybňuje věcnou správnost napadeného rozhodnutí a rozdíl v přiznaných částkách činí 63.000 Kč, s ohledem na princip spravedlnosti a slušnosti namístě uzavřít, že se postup soudu prvního stupně podle § 164 o. s. ř. nemíjí s účelem tohoto ustanovení zákona.

Usnesení odvolacího soudu napadla zástupkyně žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která částečně v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Dovolacím důvodem je, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dle dovolatelky umožňuje § 164 o. s. ř. pouze opravu chyb v psaní a počtech, jakož i jiných zjevných nesprávností. Za zjevnou nesprávnost přitom nelze považovat situaci, kdy soud rozhodne o náhradě nákladů řízení podle jiného předpisu, než rozhodnout měl, či podle jeho jiného ustanovení. Soud je navíc svým rozhodnutím vázán (§ 170 odst. 1 a § 156 odst. 3 o. s. ř.). Odkazuje-li odvolací soud v dané věci na princip spravedlnosti a slušnosti, má dovolatelka za to, že naopak byl porušen princip právní jistoty a stability práva a právo na spravedlivý proces. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou žalobci ustanovenou zástupkyní (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), fyzickou osobou, mající právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. a je důvodné, když se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval; může přitom jít i o předpis práva procesního.

Podle § 164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

Zjevná nesprávnost ve smyslu první věty § 164 o. s. ř. je pochybením podobného původu jako chyby v psaní a počtech (písařské chyby, omyly v součtech, chyby způsobené selháním techniky, která byla použita, a jiné podobné nesprávnosti), tj. vzniklým v důsledku zjevného a momentálního selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozhodnutí, a které je pro každého zcela zřejmé a snadno rozpoznatelné, zejména z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí. Je nepřípustné, aby soud postupem podle § 164 o. s. ř. měnil obsah výroku rozhodnutí, kterým je tento soud zásadně vázán (§ 156 odst. 3 a § 170 odst. 1 o. s. ř.), ledaže se jedná o chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. 9. 1968, sp. zn. 2 Cz 57/68, uveřejněného pod č. 37/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, usnesení ze dne 20. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1238/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4943/2015).

V daném případě soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 3. 2016, č. j. 18 C 100/2012-257, postupem podle § 164 o. s. ř. neopravoval zjevnou nesprávnost v usnesení ze dne 12. 2. 2016, č. j. 18 C 100/2012-254, jímž bylo rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené advokátky (a jehož výrok je v souladu s jeho odůvodněním), nýbrž posoudil věc podle jiného (dalšího) ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., které při původním vyčíslení odměny přehlédl, což vedlo ke změně již dříve přiznané výše odměny za zastupování. K takové nápravě omylu soudu v aplikaci práva představující změnu obsahu opravovaného rozhodnutí však ustanovení § 164 o. s. ř. sloužit nemůže.

Je pravdou, že rozhodování o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta podle § 140 odst. 2 o. s. ř. je specifickým institutem, když advokát, který si účtuje své náklady, je jediným účastníkem této části sporného řízení a pouze on má možnost podání opravného prostředku. Prolomit obecnou zásadu, že soud je zásadně vázán svým usnesením, však nelze tím, že soudu, který v těchto případech platí z prostředků státního rozpočtu hotové výdaje a odměnu ustanoveným advokátům, by byla dána možnost změny těchto svých rozhodnutí postupem podle § 164 o. s. ř. s poukazem na princip spravedlnosti a slušnosti. Bylo by tím nepřípustně zasaženo do principu právní jistoty, vázanosti soudu vlastním rozhodnutím a ochrany práv nabytých na základě pravomocného rozhodnutí soudu, jimž je třeba při porovnání významu uvedených konkurujících si principů dát v posuzované situaci přednost.

Z těchto důvodů je napadené rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci je možné rozhodnout [§ 243d písm. b) o. s. ř.], změnil dovolací soud napadené rozhodnutí tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto usnesení.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení úspěšná dovolatelka nebyla zastoupena a náklady jí nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2016 JUDr. Robert Waltr
předseda senátu