25 Cdo 3900/2015
Datum rozhodnutí: 27.10.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 242 odst. 3 o. s. ř., § 417 odst. 2 obč. zák.



25 Cdo 3900/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. M. , zastoupeného Mgr. Alexandrem Klimešem, advokátem se sídlem v Mělníku, Ve Vinicích 553/17, proti žalované obci Kly , se sídlem úřadu v Klích, Záboří 375, zastoupené JUDr. Jaroslavem Bolfem, advokátem se sídlem v Mělníku, Fibichova 218, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, o 293.049,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 109/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, č. j. 25 Co 323/2014-240, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, č. j. 25 Co 323/2014-240, není přípustné podle § 237 o.s.ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.

Odvolací soud své rozhodnutí ve sporu o náhradu nákladů účelně vynaložených k odvrácení hrozící škody založil na závěru, že žalovaná obec při výstavbě kanalizace neporušila žádnou právní povinnost, včetně obecné prevenční povinnosti podle § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen obč. zák. ), a že žalobce neprokázal vznik škody, neboť základový pás oplocení pozemků v jeho vlastnictví nebyl obnažením a poškrábáním znehodnocen; provedl-li zpevňovací opatření, učinil tak v době, kdy podle znaleckého posudku žádná škoda nehrozila (§ 417 obč. zák.). Dovolatel pouze namítá, že jeho zásah, jímž na své náklady opravil základy oplocení, byl preventivního charakteru, a že se odvolací soud nezabýval souvislostí mezi již vzniklou škodou a hrozbou škody mnohem většího rozsahu. Namítá-li tedy, že hrozba škody a její vznik byl prokázán, nerozporuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale jen zjištěný skutkový stav, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. založit. Jeho další výhrady, že nebyly zkoumány souvislosti s předpokládanou škodou, pak nesměřují proti závěru odvolacího soudu, že škoda nehrozila a nevznikla, a postrádají proto charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o.s.ř.). Ostatně rozhodnutí odvolacího soudu je v tomto ohledu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 25 Cdo 822/2008, nebo ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3164/2011, publikované pod C 6854 a C 12521 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck) a není ani důvodu, aby rozhodná právní otázka vážného ohrožení žalobce nebo jeho majetku v době rozhodování soudu a vhodnosti a přiměřenosti navrhovaných opatření, jakožto nutných podmínek pro aplikaci ustanovení § 417 odst. 2 obč. zák., byla posouzena jinak.

Namítá-li dovolatel, že nebyli vyslechnuti jím navržení svědci, a nebyl proto ani úplně zjištěn skutkový stav věci, uplatňuje námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2015

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu