25 Cdo 3876/2014
Datum rozhodnutí: 21.10.2015
Dotčené předpisy: § 420 obč. zák., § 420a obč. zák.




25 Cdo 3876/2014

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně OKAY, s. r. o., IČO 60719257, se sídlem v Brně, Kšírova 676/259, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovaným 1) SPORTISIMO, s. r. o., IČO 26194627, se sídlem v Praze 5 - Zličíně, Řevnická 121/1, zastoupené JUDr. Stanislavem Šichem, advokátem se sídlem v Praze 1, Novomlýnská 1238/3, a 2) Euro Mall Brno Real Estate, s. r. o., IČO 26161478, se sídlem v Praze 8, U Libeňského pivovaru 63/2, zastoupené Mgr. Pavlem Markem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1070/19, za účasti České pojišťovny, a. s., IČO 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, o 1.255.072,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 350/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2013, č. j. 16 Co 429/2013-233, takto:
I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 16.505,- Kč k rukám Mgr. Pavla Marka, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1070/19, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Ve vztahu žalobkyně vůči žalované 1) a vůči vedlejší účastnici nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soudu pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 28. března 2013, č. j. 25 C 350/2011- 166, zamítl žalobu, jíž se žalující společnost domáhala na žalovaných zaplacení částky 1.255.072,40 Kč s úrokem z prodlení společně a nerozdílně, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná 2) je vlastníkem objektu, v němž mají pronajaty prostory k obchodní činnosti žalobkyně a žalovaná 1). V noci z 12. 11. 2010 na 13. 11. 2010 došlo k závadě nádržky WC v prostorách pronajatých žalované 1), které nejsou přístupné veřejnosti a slouží jako zázemí pro její zaměstnance (šatna, kanceláře, sklad). Voda uniklá z WC zatopila prostory pronajaté žalobkyni v rozsahu cca 40 % podlahové plochy, místy až do výšky několika centimetrů a poškodila na podlaze stojící televizory a elektronické zboží žalobkyně. Soud dovodil, že není dána odpovědnost žalovaných podle § 420a obč. zák., neboť škoda nebyla způsobena jejich provozní činností; žalovaná 1) podniká v oblasti prodeje zboží v obchodě, žalovaná 2) je pronajímatelem nebytových prostor v objektu, a za škodu neodpovídají ani podle § 420 obč. zák., neboť k úniku vody z WC došlo v nočních hodinách, jednalo se o nepředvídatelnou událost závislou na vyšší moci , závada byla odstraněna pouhým vypnutím vody a vzhledem k tomu by ani provádění kontrol funkčnosti WC nemohlo této závadě předejít. Příčinou vzniku škody nebylo tedy porušení prevenční povinnosti žalovaných podle § 415 obč. zák. Naopak žalobkyně si nepočínala dostatečně obezřetně, aby ke škodě na jejím zboží nedošlo, když v rozporu s pojistnými podmínkami a doporučením výrobce měla zboží vysoké hodnoty umístěno přímo na podlaze, navlhlé zboží navíc ponechala na místě a nepokusila se je ani vysušit či opravit. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně si škodu způsobila sama (§ 441 obč. zák.), přičemž stačilo pouhé umístění zboží na vyvýšenou plochu, aby byl vznik škody zcela vyloučen. Z důvodu nedodržení podmínky umístit zboží do výšky nejméně 15 cm nad zemí pojišťovna odmítla poskytnout žalobkyni pojistné plnění.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. listopadu 2013, č. j. 16 Co 429/2013-233, rozsudek soudu ve věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením, že provozování zaměstnaneckých WC v pronajatých prostorách není ani samotnou provozní činností žalovaných (tj. prodejce sportovního zboží a pronajímatele nebytových prostor), není ani činností prováděnou v přímé souvislosti s ní (§ 420a obč. zák.), ani se nejedná o nějaké nepříznivé vlivy této činnosti na okolí. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaní neporušili žádnou svoji povinnost, a to ani povinnost prevenční podle ustanovení § 415 obč. zák., které neukládá povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody. V dané věci šlo o nahodilou škodu, náhoda stíhá toho, komu se přihodila, a pro tyto nahodilé události se sjednává pojištění. Žalované proto za škodu vzniklou žalobkyni neodpovídají ani podle § 420 obč. zák.
Tento rozsudek napadla žalobkyně dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení dvou právních otázek, které dovolací soud ve své rozhodovací praxi dosud neřešil, popř. se od jejich řešení odchýlil, a to zda je možno škodu způsobenou zařízením určeným k výlučnému užití pracovníky provozu a poskytujícím jim nezbytné zázemí považovat za škodu způsobenou provozní činností ve smyslu § 420a obč. zák., a zda ze skutečnosti, že škoda vznikla náhodou, je možno dovodit, že odpovědná osoba je zbavena prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák., a tedy nemůže být odpovědná podle § 420 obč. zák. Dovolatelka s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1117/2008 dovozuje, že pojem provozní činnost má být vykládán co nejšířeji, na rozdíl od škodlivých vlivů na okolí podle § 420a odst. 1 písm. b) obč. zák. nemusí jít podle § 420a odst. 1 písm. a) obč. zák. o věci či technologie potenciálně nebezpečné, z judikatury dovolacího soudu vyplývá, že zákon neomezuje okruh věcí, s jejichž použitím je tento typ odpovědnosti spojen, proto je k nim třeba řadit jakékoliv zařízení i vybavení provozovny, v níž se v rámci provozní činnosti poskytují služby. Uvádí, že provozní činností žalované 1) je prodej zboží v prodejně, toaletami pro zaměstnance je místo její činnosti vybaveno a na škodu způsobenou takovou toaletou se vztahuje § 420a odst. 2 písm. a) obč. zák., a škoda byla způsobena rovněž provozní činností žalované 2), která je vlastníkem pronajatých prostor, kde došlo k události, jež způsobila škodu, přičemž liberační důvod, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu, naplněn není. Dále namítá, že žalované odpovídají za škodu i podle § 420 obč. zák., neboť ze skutečnosti, že škoda vznikla náhodou, nelze dovodit, že by odpovědná osoba byla zbavena prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák., žalované porušily svoji prevenční povinnost, neboť neprováděly vůbec žádnou kontrolu předmětné toalety, ač lze po nich požadovat, aby jednotlivé součásti toalety kontrolovaly a případně vyměňovaly, jakmile je překročena standardní doba jejich životnosti. Dovolatelka poukazuje na čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod o tom, že vlastnictví zavazuje, a na § 127 obč. zák., podle nějž se vlastník věci musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo vážně ohrožoval výkon jeho práv, a dovozuje, že vlastník nebo uživatel nemovitosti, v jehož sféře se nachází příčina vzniku škody, odpovídá za škodu, přičemž zásadu náhoda stíhá toho, komu se přihodila je nutno vykládat tak, že náhoda jde k tíži toho, v jehož sféře se nachází věc, jež škodu způsobila. Namítá, že napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do jejího vlastnického práva a bylo porušeno její právo na spravedlivý proces tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a vydal překvapivé rozhodnutí, dovolatelce nebyla dána možnost se k věci řádně vyjádřit a odvolací soud ve svém odůvodnění nereagoval na její argumenty. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil nebo toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Ve svém vyjádření žalovaná 2) uvedla, že pronájem nebytových prostor nemá charakter provozní činnosti, což vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2600/2007, a porušení povinností žalovaných nebylo v řízení prokázáno. Toaleta byla běžně používána, byla tedy pod pravidelnou vizuální kontrolou, nevykazovala žádné anomálie ani nepřekročila svoji dobu životnosti. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. s. ř. ) srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), shledal dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř. pro řešení právních otázek, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyly na obdobném skutkovém základě řešeny.
V souladu s ust. § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z. ), dovolací soud věc posoudil podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 ( obč. zák. ).
Podle § 420a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena: a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti.
Pojem provozní činnosti se obvykle vykládá jako činnost související s předmětem činnosti podnikatele, kterou vyvíjí v určitém provozu, zpravidla opakovaně za použití určitých organizačních opatření, a to i s příp. využitím věcí, jimiž je provozovna vybavena. Dovolatelce lze přisvědčit v tom, že zákonem není omezen okruh věcí, s jejichž použitím je tento typ odpovědnosti spojen, a jak vyplývá z judikatury, může se jednat i o věc tvořící vybavení provozovny, v níž se poskytují služby, jde-li o věc, jež je do procesu poskytování služby určitým způsobem zapojena, přičemž z hlediska § 420a odst. 1 písm. a) obč. zák. nemusí jít jen o věc potenciálně nebezpečnou, představující zdroj nebezpečí pro okolí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2011, sp. zn. 25 Cdo 1117/2008).
Jak vyplývá ze skutkových zjištění (jež nejsou předmětem dovolacího přezkumu), v posuzovaném případě škoda na zboží žalobkyně byla způsobena protečením vody z toalet nepřístupných veřejnosti a určených pro zaměstnance žalované 1). Tyto toalety nebyly zapojeny přímo do procesu poskytování služby ze strany žalovaných, sloužily výhradně pro zaměstnance žalované 1), a bez ohledu na to, že byly součástí vybavení provozovny žalované 1) a nemovitosti žalované 2), tato okolnost sama o sobě pro založení odpovědnosti podle § 420a odst. 1 písm. a) obč. zák. nestačí. P odstatné je zjištění příčiny vzniku škody, za níž je požadována náhrada; v daném případě příčinou poškození zboží žalobkyně není samotná existence zaměstnaneckých toalet, popř. jejich vliv na okolí, nýbrž škoda na zboží byla způsobena vodou vyteklou do prostor užívaných žalobkyní v důsledku nahodilé poruchy nádržky WC umístěné v prostorách pronajatých žalované 1). Protože škoda byla vyvolána náhodou, nejsou předpoklady odpovědnosti žalovaných za škodu dle § 420a obč. zák. splněny, a s ohledem na rozdílný skutkový stav ve věci sp. zn. 25 Cdo 1117/2008 (pád stromu v kempu), kdy škodu na majetku ubytovaných způsobila přímo věc, jež jako součást vybavení areálu sloužila příjemcům služby, není zde ani rozpor s judikaturou dovolacího soudu.
Pokud jde druhou právní otázku, týkající se škody vzniklé náhodou, je třeba vycházet z toho, že o náhodu se jedná, byla-li škoda vyvolána okolností, která se nedala předvídat a vzhledem k její mimořádnosti ani nikým odvrátit, a vznikla bez zavinění jiného. Za takto vzniklou škodu nepřichází v úvahu odpovědnost podle § 420 obč. zák., neboť chybí základní předpoklad - porušení právní povinnosti, a to i prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák., neboť povinnost předejít vzniku škody neznamená povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody, jak ostatně dovodil odvolací soud. Zásada, že náhoda postihuje toho, komu se přihodila, se tradičně vykládá tak, že nahodilá škoda nepostihuje toho, v jehož majetku vznikla nezaviněná příčina poškození, nýbrž toho, jehož majetek byl takto poškozen (např. Rc 284/1919, Sbírka rozhodnutí, Vážný).
Vzhledem k tomu, že v rozsahu, v jakém se na škodlivém výsledku podílelo jednání poškozeného, je vyloučena odpovědnost jiného, a protože veškeré zaviněné i nezaviněné okolnosti, které na straně poškozeného vedly ke vzniku škody, se jemu přičítají jako jeho účast na vzniklé škodě (§ 441 obč. zák.), správně uvažoval odvolací soud, který v souladu se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně nepostupovala obezřetně při skladování zboží a škodu si způsobila sama, když uskladnila zboží přímo na podlaze, ačkoliv podle skutkových zjištění i pojistné podmínky jí ukládaly povinnost uložil zboží minimálně ve výšce 15 cm nad podlahou. Vzhledem ke všem okolnostem případu je zřejmé, že pokud by žalobkyně takto jednala, škoda na zboží by jí nevznikla. Žalobkyně však nerespektovala ani pojistné podmínky, jejichž smyslem bylo právě předejít riziku poškození skladovaného zboží, a nese proto škodu sama ve smyslu § 441 obč. zák.
Ostatní námitky dovolatelky (překvapivé rozhodnutí, nemožnost vyjádřit se k věci, nedostatky odůvodnění) představují vady řízení, které nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 obč. zák.).
Protože rozsudek odvolacího soudu je věcně správný, dovolací soud dovolání zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl dle ust. § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů dovolacího řízení, které 2) žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Náklady dovolacího řízení se sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon (tj. vyjádření k dovolání, které bylo sepsáno dne 19. března 2014) ve výši 13.340,- Kč (§ 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměňování advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších změn, dále jen vyhláška), z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300,- Kč, a náhrady za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 2.865,- Kč, celkem tedy 16.505,- Kč. Vedlejší účastnici ani 1) žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2015

JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu