25 Cdo 3872/2007
Datum rozhodnutí: 27.11.2007
Dotčené předpisy:





25 Cdo 3872/2007


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobkyň a) nezletilé K. P., zastoupené L. P. jako zákonnou zástupkyní, a b) L. P., zastoupených. advokátem, proti žalovanému L. K., zastoupenému advokátem, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 206/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2007, č. j. 36 Co 41,42/2007-73, takto:


Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2007, č. j. 36 Co 41,42/2007-73, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


Odůvodnění:


Žalobkyně se domáhají náhrady škody na zdraví v celkové výši 5.565.340,- Kč, způsobené první žalobkyni psem žalovaného, který ji dne 18. 9. 2004 napadl a poranil. Škoda na zdraví první žalobkyně sestává z bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění, zatímco u druhé žalobkyně se jedná o zvýšené náklady na stravu první žalobkyně, na zvláštní péči o první žalobkyni a za dny strávené v nemocnici.


Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem pro uznání ze dne 14. 7. 2006, č. j. 26 C 206/2005-26, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 11. 2006, č. j. 26 C 206/2005-57, uložil žalovanému povinnost zaplatit první žalobkyni částku 5.493.120,- Kč s 8,75% úrokem z prodlení od 24. 6. 2004 do 2. 12. 2005 a dále do zaplacení s úrokem ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb., druhé žalobkyni částku 72.220,- Kč se shodným příslušenstvím z částky 72.220,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobě vyhověl rozsudkem pro uznání, protože se žalovaný na výzvu soudu prvního stupně podle § 114b o. s. ř. (usnesení ze dne 11. 4. 2006, č. j. 26 C 206/2005-19), která mu byla doručena dne 25. 4. 2006, v určené lhůtě nevyjádřil, takže soud měl zato, že žalovaný uplatněný nárok žalobkyň uznává.


Dne 5. 10. 2006 bylo soudu prvního stupně doručeno podání žalovaného ze dne 9. 5. 2006 (č. l. 38 spisu), ve kterém vyjadřuje svůj nesouhlas s žalobou, společně s poštovní obálkou adresovanou Obvodnímu soudu pro Prahu 2, na níž je otisk poštovního razítka pošty v T. n. S. s datem 10. 5. 2006.


K odvolání žalovaného Městský soudu v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2007, č. j. 36 Co 41,42/2007-73, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil vyjma úroku z prodlení od 24. 6. 2004 do 1. 12. 2005, když v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Tvrzení žalovaného, že ve lhůtě stanovené soudem prvního stupně vyjádřil (listinami ze dne 7. 5. 2006 a následně 9. 5. 2006) nesouhlas se žalobou, nemá podle názoru odvolacího soudu oporu ve skutkových zjištěních, neboť žalovaný toto tvrzení neprokázal, když listina ze dne 7. 5. 2006 soudu nebyla vůbec doručena (žalovaný ji předložil až dne 13. 9. 2006 bez doložení jejího podání) a listina ze dne 9. 5. 2006 byla soudu doručena až dne 10. 5. 2006; závěr o naplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání (153a o. s. ř.) se tak žalovanému zvrátit nepodařilo. Ohledně úroku z prodlení od 24. 6. 2004 do 1. 12. 2005 soud prvního stupně rozhodl nad rámec uplatněný žalobou.


Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) a písm. b) o. s. ř. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3570/2006, sp. zn. 25 Cdo 1027/2007 a sp. zn. 25 Cdo 2746/2006, z nichž cituje, že lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost jej doručit , což odpovídá § 57 odst. 3 o. s. ř., namítá, že lhůta stanovená soudem podle § 114b o. s. ř. v délce 30 dnů, která započala běžet dne 26. 4. 2006, byla zachována jednak podáním vyjádření ze dne 7. 5. 2006 k poštovní přepravě dne 8. 5. 2006 a dále dopisem žalovaného ze dne 9. 5. 2006 podaným k poštovní přepravě dne 10. 5. 2006, což je patrné i z obálky nacházející se ve spise, na níž je otisk razítka pošty v T. n. S. s datem 10. 5. 2006. Naproti tomu odvolací soud vycházel při odůvodnění napadeného rozsudku z toho, kdy byly dvě posledně uvedené listiny soudu doručeny, v čemž spatřuje rozpor s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR a dovozuje, že nebyla splněna zákonná podmínka pro vydání rozsudku pro uznání uvedená v § 153a odst. 3 o. s. ř. Rovněž namítá, že mu byla odepřena možnost jednat před soudem. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Žalobkyně ve vyjádření uvedly, že považují rozsudky soudů obou stupňů za správné, a navrhly, aby dovolací soud dovolání odmítl. Tvrdí, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR uvedená v dovolání se rozhodně netýkají případu, kdy písemnost, navíc poslaná obyčejnou poštou (nikoli doporučeně), je na soud doručena za podivných okolností až po několika měsících, v době po vydání rozsudku pro uznání a po podání odvolání, ve kterém existenci tohoto dopisu žalovaný nejprve, tj. v odvolání ze dne 11. 9. 2006, ani nezmínil a rovněž nevysvětlil vlastnoruční sepsání i odeslání tohoto důležitého dopisu v době, kdy byl již zastoupen advokátem, který se soudem ve věci písemně komunikoval a založil do spisu plnou moc. V případě, že by poště skutečně trvalo doručení dopisu ze dne 9. 5. 2006 téměř pět měsíců, jednalo by se podle názoru žalobkyň především o opomenutí a nedbalost ze strany žalovaného, která jde k jeho tíži, když v této souvislosti odkazují na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 146/2006, kterým byla potvrzena správnost vydání rozsudku pro uznání, ačkoliv se žalovaný v třicetidenní lhůtě vyjádřil, avšak vyjádření z nedbalosti adresoval jinému soudu.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem podle § 241 odst. l o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je i důvodné.


Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.


Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Nesprávné právní posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.


Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst. 2, místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení.


Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen.


Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5).


Lhůta k písemnému vyjádření ve věci určená podle § 114b odst. 1 o. s. ř. (lhůta procesní ve smyslu § 57 odst. 3 o. s. ř.) je zachována, jestliže žalovaný ve stanovené lhůtě podá požadované vyjádření na poště. V takovém případě nemůže soud rozhodnout rozsudkem pro uznání. Není tedy relevantní okamžik, kdy vyjádření bylo doručeno soudu, nýbrž okamžik, kdy bylo podáno na poště jako orgánu, jenž má povinnost je doručit. Podal-li žalovaný v reakci na usnesení ze dne 11. 4. 2006, č. j. 26 C 206/2005-19, doručené mu do vlastních rukou dne 25. 4. 2006, písemné vyjádření na poštu dne 10. 5. 2006, tedy orgánu, který měl povinnost je doručit, byla s ohledem na znění § 57 odst. 3 o. s. ř. lhůta třiceti dnů, stanovená v označeném usnesení, zachována, i když toto vyjádření bylo soudu doručeno až dne 5. 10. 2006 (po uplynutí lhůty 30 dnů).


Je tedy zřejmé, že otázka předpokladu fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. je v rozsudku odvolacího soudu řešena odchylně od judikatury dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. září 2003, sp. zn. 22 Cdo 2166/2002, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 27, pod C 2137, ročník 2004), a dovolací soud proto dospěl k závěru, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, a dovolání proti němu je přípustné ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.; ze stejných důvodů je pak i důvodné [podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].


Protože rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správný, Nejvyšší soud jej zrušil (§ 243b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.) a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).


Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 27. listopadu 2007


JUDr. Petr Vojtek, v. r.


předseda senátu