25 Cdo 3790/2015
Datum rozhodnutí: 14.09.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



25 Cdo 3790/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobkyně AHOLD Czech Republic, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 520/117, IČO 44012373, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému T. N. Q. , zastoupenému Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, o 848.450,69 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 9/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2015, č. j. 19 Co 45/2015-580, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14.520,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Marka Vojáčka, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2015, č. j. 19 Co 45/2015-580, neboť neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), a v dovolacím řízení tak nelze pokračovat. Dovolatel vůbec nevymezuje, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14). Náležitost dovolání spočívající v konkrétním uvedení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je zákonným požadavkem vyplývajícím přímo z § 241a odst. 2 o.s.ř., což s ohledem na povinné kvalifikované zastoupení dovolatele podle § 241 o.s.ř. není požadavkem nepřiměřeným. Není-li přitom ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o.s.ř. tato náležitost doplněna, nelze v dovolacím řízení pokračovat, neboť nelze posoudit přípustnost dovolání.

Uplatněné námitky kromě toho nesměřují proti způsobu vyřešení otázky procesního práva v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu, ale představují jen polemiku s právními závěry Vrchního soudu v Praze, který usnesením ze dne 10. 11. 2014, č. j. Ncp 4042/2013-528, rozhodl o věcné příslušnosti soudu. Nezaložily by proto ve smyslu § 237 o.s.ř. přípustnost dovolání ani v případě, kdyby dovolání obsahovalo všechny zákonné náležitosti.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 11.700,- Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalovaného, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy 14.520,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 14. září 2015

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu