25 Cdo 3771/2008
Datum rozhodnutí: 23.02.2011
Dotčené předpisy: § 101 obč. zák. ve znění do 31.12.1995, § 104 obč. zák. ve znění do 31.12.1995, § 788 obč. zák. ve znění do 31.12.1995





25

Cdo 3771/2008



ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce:
Ing. Z. B.
, zastoupený JUDr. Petrem Karpetou, advokátem se sídlem v Havířově, Hlavní tř. 70/199, pobočka a místo pro doručování Stonava, U Dolu ČSM, 73534, proti žalované:
KOOPERATIVA pojišťovna, a. s
., se sídlem v Praze 1, Templová 747, o 200.000,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 114/2006, o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2008, č. j. 18 Co 434/2007-42, takto:


I. Dovolání
se zamítá.

II. Žádný z účastníků
nemá

právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :


Žalobce se na žalované pojišťovně domáhal zaplacení 200.000,- Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění za škodu, jež vznikla na jeho nemovitosti počátkem roku 2005 v důsledku povodně z roku 1997.


Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 4. června 2007, č.j. 22 C 114/2006-27, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 31. 10. 1995 uzavřel s právním předchůdcem žalované smlouvu o pojištění svého rodinného domu, a to i pro případ povodně. V roce 1997 byl předmětný dům zaplaven protékající řekou, v roce 1999 žalobce zaznamenal praskliny ve stropní konstrukci domu a rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích, č. j. 6 C 37/2001-150, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 23 Co 635/2003-2002, bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 513.618,- Kč s příslušenstvím na náhradě škody, jež byla na jeho majetku způsobena povodněmi v roce 1997. V r. 2005 došlo opět k poškození domu a 31. 3. 2005 žalobce oznámil žalované vznik nové škody v důsledku pojistné události. Soud dospěl k závěru, že k pojistné události, s níž je spojena povinnost žalované poskytnout žalobci sjednané plnění, došlo v roce 1997 a tato pojistná událost již byla pojistným plněním odškodněna. Nejedná se o novou škodu, jež by vznikla z nové pojistné události až v roce 2005. Podle ustanovení § 104 obč. zák., ve znění tehdy účinném, promlčecí doba počala běžet rok od pojistné události, a protože nebylo stanoveno jinak, tato doba je tříletá. Uplatněný nárok je proto promlčen.


Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. ledna 2008, č.j. 18 Co 434/2007-42, k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem o promlčení uplatněného nároku. Počátek běhu obecné tříleté promlčecí doby (§ 101 obč. zák.) byl v případě práv na plnění z pojištění (§ 104 obč. zák.) stanoven rok po pojistné události, jíž byla v daném případě povodeň v roce 1997. Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1229/99 je nepřípadný, neboť uvedené rozhodnutí se zabývá otázkou promlčení nároku ze škody na zdraví, kde je zákonem stanovená jiná konstrukce promlčení i jiný počátek jejího běhu, a vznesení námitky promlčení nelze ve vztahu k žalobci považovat v daném případě za zneužití práva.


Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení otázky promlčení ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za zásadně významnou po právní stránce považuje otázku počátku běhu promlčecí doby v případech škod v důsledku dlouhodobě působících vlivů pojistné události. Odvolacímu soudu vytýká, že tuto otázku řeší v rozporu s hmotným právem, a opětovně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1229/99. Je přesvědčen, že i v případech škod na majetku je počátkem běhu promlčecí doby den vzniku škody na majetku a nikoliv den vzniku pojistné události. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro zásadní právní význam otázky vymezené v dovolání o počátku běhu promlčecí doby k uplatnění nároku na pojistné plnění z pojištění majetku v případě dalších následků téže pojistné události, neboť tato otázka nebyla dosud dovolacím soudem na obdobném skutkovém základě řešena (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 18. ledna 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).


Podle § 788 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném v době, kdy pojistná smlouva byla uzavřena (dále jen obč. zák.), pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné. Součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny (odst. 2 tohoto ustanovení).


Podle ustanovení § 797 odst. 2 obč. zák. vznikne právo na plnění, nastane-li skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit (pojistná událost). Pojistnou událostí se rozumí nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění.


Podle § 807 obč. zák. z pojištění majetku má pojištěný právo, aby mu bylo poskytnuto plnění ve výši určené podle pojistných podmínek, týká-li se pojistná událost věci, na kterou se pojištění vztahuje.


Za nahodilou se považuje událost určená pojistnými podmínkami pro jednotlivé druhy pojištění, o níž účastníci pojištění odůvodněně předpokládají, že může nastat, nevědí však v době vzniku pojištění, zda se tak vůbec někdy stane (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 427/2006).


Ustanovení § 101 obč. zák. upravuje obecnou délku promlčecí doby, která je tříletá, ustanovení § 104 obč. zák. stanoví speciálně počátek běhu promlčecí doby u práv na plnění z pojištění, a to rok po pojistné události.


Počátek promlčecí doby je určen objektivně, a to pro všechny druhy pojištění. Její délka je tak čtyřletá od pojistné události, jež je vymezena pojistnými podmínkami pro jednotlivé druhy pojištění, a to bez ohledu na to, kdy byla pojistná událost pojišťovně oznámena a kdy se pojistné plnění stalo splatným tedy kdy došlo ke vzniku nároku (action nata). Pro určení počátku běhu promlčecí doby je tedy rozhodující skutečností okamžik vzniku pojistné události. Pojistnou událostí, která je předpokladem pojistného plnění, se rozumí nahodilá skutečnost, která je pro jednotlivé druhy pojištění blíže vymezená v pojistné smlouvě a v pojistných podmínkách.


V rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1229/99, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS, ročník 2001, pod poř. č. 56, na něž dovolatel odkazuje, je řešeno promlčení nároku na pojistné plnění z úrazového pojištění podle vyhl. č. 49/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zatímco z hlediska úrazového pojištění je předpokladem pojistného plnění nejen působení určitých skutečností uvedených v § 22 uvedené vyhlášky, jež vyvolalo tělesné poškození či smrt pojištěného, tedy nejen samotný úrazový děj, ale zároveň i následek tohoto působení, jímž je tělesné poškození včetně trvalých následků na zdraví pojištěného, v případě žalobce je předmětem pojištění majetku stavba domu a pojistnou událostí povodeň. I když v obou uvedených typech pojištění počíná běh promlčecí doby za rok od pojistné události, je u každého z nich rozdílně definována pojistná událost, na níž se váže smluvené pojištění a z toho vyplývající povinnost pojistitele poskytnout pojistné plnění. Proto závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud v rozhodnutí pod sp. zn. 30 Cdo 1229/99, se paušálně nevztahují na jiné pojistné vztahy a nelze je aplikovat ani v případě pojištění majetku.


Jestliže ze skutkových zjištění vyplývá, že k pojistné události došlo v roce 1997, běh tříleté promlčecí doby k uplatnění nároku žalobce na pojistné plnění začal za rok po pojistné události, a to bez ohledu na to, zda a případně kdy se projevily další vlivy téže pojistné události.


Protože rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. l, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 23. února 2011

JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.

předsedkyně senátu