25 Cdo 3733/2014
Datum rozhodnutí: 21.10.2014
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř., § 237 o. s. ř.



25 Cdo 3733/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobkyně JUDr. M. K. , zastoupené JUDr. Václavem Plachým, advokátem, se sídlem v Praze, Mahulenina 1473/19, proti žalovanému PaeDr. P. N. , o náhradu újmy, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 19 C 1069/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. března 2014, č. j. 12 Co 108/2014-191, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Okresní soud v Plzni - město usnesením ze dne 14. ledna 2014, č. j. 19 C 1069/2010-186, ve výroku I. zastavil řízení o náhradu škody ve výši 5.000.000 Kč, ve výroku II. rozhodl, že k žádosti žalobkyně na osvobození od soudního poplatku v plné výši doručené 22. listopadu 2013 se nepřihlíží, a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. března 2014, č. j. 12 Co 108/2014-191, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o zastavení řízení, změnil jej ve výroku II. tak, že řízení o návrhu žalobkyně na osvobození od soudního poplatku zastavil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Dovolatelka podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání a namítá, že soud prvního stupně rozhodl o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, aniž rozhodl o její opakované žádosti o osvobození, odvolací soud pak řízení o osvobození od soudního poplatku zastavil a potvrdil rozhodnutí o zastavení řízení o náhradě škody, ačkoliv v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 588/2000 ze dne 2. května 2002 k jeho úhradě jí nebyl dán časový prostor. Poukazuje na své nízké příjmy, z nichž není schopna soudní poplatek uhradit.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dovolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Plzni odmítl dle ust. § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a nelze proto v dovolacím řízení pokračovat. Dovolatelka obecně namítá nesprávné právní posouzení předpokladů pro zastavení řízení, ovšem žádným způsobem nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání, tedy od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud odchýlil, případně, zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla daná právní otázka vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Má-li být dovolání přípustné dle ust. § 237 o. s. ř., je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu tohoto ustanovení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ani odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu nezakládá přípustnost dovolání, navíc není přiléhavý, když v dovolání tvrdí, že na úhradu soudního poplatku nemá žádné prostředky, a ostatně po částečném osvobození od soudních poplatků měla dostatečný prostor k tomu, aby soudní poplatek uhradila.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. října 2014 JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu