25 Cdo 3720/2015
Datum rozhodnutí: 27.11.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



25 Cdo 3720/2015
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně E. R. , zastoupené Mgr. Jaroslavem Erhardem, advokátem se sídlem v Plzni, Pražská 38/43, proti žalovaným 1) E. Š. , 2) T. Š. 5, 3) Stavebnímu bytovému družstvu ŠKODOVÁK, se sídlem v Plzni, Edvarda Beneše 21, IČO 00039276, všem zastoupeným JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kamenická 1, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 21, IČO 47116617, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 14 C 288/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 2. 2015, č. j. 56 Co 251/2014-268, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:


Okresní soud Plzeň-sever rozsudkem ze dne 4. 7. 2013, č. j. 14 C 288/2011-194, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 5. 2014, č. j. 14 C 288/2011-219, zamítl žalobu na zaplacení 693.247,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 13. 7. 2009 došlo v bytovém domě k havárii vody a vytopení bytu žalobkyně. Příčinou byl prasklý ventil na vodovodním stoupacím potrubí, které je součástí společných částí budovy, resp. nepatří výlučně žalovaným. Jediným subjektem, jenž měl povinnost spravovat společné části budovy, bylo společenství vlastníků bytového domu, které však v dané věci nebylo účastníkem řízení. Soud vyšel z výpovědí svědků, podle kterých nebyl v době prasknutí ventilu nikdo v domě, a z výpovědi instalatéra, podle kterého ventil praskl ze samovolné příčiny; šlo tak o nahodilou událost. Uzavřel, že žádný ze žalovaných neporušil svou povinnost, která měla za následek vznik škody.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. 2. 2015, č. j. 56 Co 251/2014-268, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně. Vzal za prokázané, že k havárii vody došlo prasknutím ventilu na vodovodním stoupacím potrubí v době, kdy žalovaní 1) a 2) nebyli ve svém bytě. Vzhledem k tomu, že šlo o nenadálou a nepředvídatelnou událost, která nemá souvislost s bezprostřední mechanickou manipulací jak s ventilem, tak s vodovodní soustavou, žalovaní neporušili svou právní povinnost ve smyslu § 420 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013. Odvolací soud neshledal ani porušení prevenční povinnosti třetího žalovaného (stavebního bytového družstva), který měl povinnost na základě uzavřené smlouvy o zajišťování správy společných částí domu odstraňovat vzniklé závady a udržovat společné části domu.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z toho, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, aniž by ji blíže konkretizovala. Dovolatelka má za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť soudem byla zcela pominuta zásada řádného procesu, nebyly provedeny navrhované důkazy, aniž by byl tento postup odůvodněn. Byl tak nesprávně zjištěn skutkový stav, nemohlo být mimo jiné prokázáno, že výpovědi svědků odporují skutečnosti a jejich výpovědi jsou nepravdivé. Dále dovolatelka namítá, že došlo k porušení principu rovnosti zbraní účastníků, neboť jí soud neposkytl stejné možnosti k uplatnění práv, což vedlo v konečném důsledku k jejímu neúspěchu v řízení. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o.s.ř., avšak není podle § 237 o.s.ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením § 237 o.s.ř., podle nějž je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V posuzované věci soudy obou stupňů vyšly ze skutkového zjištění, že k prasknutí ventilu, který způsobil vytopení bytu žalobkyně, došlo samovolně; šlo tak o nahodilou událost a protiprávnost jednání žalovaných nebyla prokázána. Nebylo prokázáno ani porušení prevenční povinnosti třetího žalovaného jako správce bytového domu. Pokud dovolatelka napadá skutková zjištění obou soudů, aniž by zpochybnila rozhodný závěr, že škoda vznikla nahodilou událostí, za kterou nikdo z žalovaných neodpovídá, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod. Dovolatelka rovněž napadá procesní postup, zejména způsob komunikace soudu, který údajně dostatečně nezohlednil, že je starobní důchodkyní a držitelkou průkazu ZTP/P, aniž by však relevantním způsobem vymezila tomu odpovídající způsobilý dovolací důvod.

Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze podat dovolání pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci. To může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval. Dovolání neobsahuje způsobilý dovolací důvod, proto není přípustné a Nejvyšší soud je podle § 243c o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2015


JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu