25 Cdo 3679/2008
Datum rozhodnutí: 21.12.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




25 Cdo 3679/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. V. , zastoupeného JUDr. Janem Károu, advokátem se sídlem v Kaplici, Dlouhá 154, proti žalované J. V. , zastoupené Mgr. Pavlem Marťánem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Latrán 193, o 102.065,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 109/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. srpna 2007, č. j. 5 Co 1558/2007-186, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.792,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Káry, advokáta se sídlem v Kaplici, Dlouhá 154.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 15. 3. 2007, č. j. 9 C 109/2004-158, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 68.985,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 16. 4. 2004 do zaplacení, zamítl žalobu ohledně 33.080,- Kč a v části 3% úroku z prodlení z částky 28.000,- Kč od 2. 6. 2003 do 2. 7. 2003, z částky 84.000,- Kč od 2. 7. 2003 do zaplacení a 2,5% úroku z prodlení z částky 18.065,- Kč od 2. 8. 2003 do zaplacení, uložil žalobci povinnost zaplatit žalované 14.781,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. 9. 2004 do zaplacení, zamítl vzájemný návrh žalované ohledně 185.219,- Kč a v části 2% úroku z prodlení od 1. 11. 2003 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky řízení byla uzavřena nájemní smlouva k nemovitosti žalobce, kterou žalovaná užívala jako penzion za účelem hostinské činnosti. Žalovaná platně odstoupila od smlouvy z důvodu opakované závady na kanalizaci, tato možnost byla v nájemní smlouvě sjednána a šlo o objektivní nemožnost užívat stavbu ke sjednanému účelu pro její stavební stav. Nájemní smlouva tak od počátku zanikla, žalobce nemá nárok na nájemné, ale na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 odst. 1 obč. zák. ve výši odpovídající ceně za užívání obdobné nemovitosti v daném místě a čase. Protože žalobce porušil právní povinnost přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém smluvenému užívání (§ 664 obč. zák.), odpovídá žalované za škodu, která jí vznikla ve formě ušlého zisku, avšak pouze za dobu, kdy byla provozovna zcela uzavřena, nikoliv za celou předpokládanou dobu nájmu.

K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. 8. 2007, č. j. 5 Co 1558/2007-186, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 68.985,- Kč s příslušenstvím ohledně částky 51.739,- Kč s příslušenstvím potvrdil a ohledně 17.246,- Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl; ve výroku, jímž byl zamítnut vzájemný návrh žalované ve výši 185.219,- Kč s příslušenstvím jej potvrdil ohledně 83.154,- Kč s příslušenstvím, ohledně 102.064,- Kč s příslušenstvím rozsudek zrušil; rozhodl rovněž o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky a vůči státu. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalobci svědčí vůči žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení odpovídající výši obvyklého nájemného, ovšem jeho výši postupem podle § 136 o. s. ř. snížil o 25 %, neboť znalec při stanovení obvyklého nájemného nepřihlédl k závadě na předmětu nájmu. S posouzením základu vzájemného návrhu žalované soudem prvního stupně se ztotožnil a zdůraznil, že odstoupení od nájemní smlouvy nelze hodnotit jako spoluzavinění žalované na vzniku škody; podle odvolacího soudu však pro přiznání náhrady škody za celou dobu předpokládaného trvání nájmu chybí příčinná souvislost mezi porušením povinnosti na straně žalobce jako vlastníka nemovitosti a tvrzeným vznikem škody. Odvolací soud má takto uplatněnou výši škody za hypotetickou s tím, že žalované po odstoupení od smlouvy a vyklizení předmětu nájmu nic nebránilo, aby začala podnikat v jiných prostorách.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v napadeném rozhodnutí je právní otázka příčinné souvislosti řešena v rozporu s hmotným právem. Poukazuje na to, že uplatnila vzájemný nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku odůvodněný tím, že po zániku nájmu nemohla dosáhnout zisku při podnikání v nemovitosti žalobce. Jestliže soudy obou stupňů neshledaly příčinnou souvislost mezi opomenutím žalobce udržovat nemovitost ve stavu způsobilém ke sjednanému způsobu užívání a snížením majetku žalované v důsledku nedosažení zisku, nesprávně nevzaly v úvahu okolnost, že vztah příčiny a následku nebyl v tomto případě přerušen a ani do něho nevstoupila jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která by byla rozhodná pro vznik škody. Za takovou skutečnost nelze považovat odstoupení od smlouvy, neboť ta se vzniku škody a příčinné souvislosti nijak nedotýká. Za významné pro rozhodnutí ve věci považuje dovolatelka také skutečnost, že soud prvního stupně posoudil jako oprávněný nárok žalované na zaplacení náhrady škody ve formě ušlého zisku za dobu, kdy žalovaná nemovitost neužívala z důvodu její technické závady, přestože z nájemní smlouvy byla oprávněna ji užívat, tedy v době ode dne 20. 6. 2003 do vyklizení. Zde tedy soud příčinnou souvislost shledal, přestože je založena na stejném skutkovém základě. Rozsah škody je tak podle soudu závislý nikoliv na trvání porušení povinnosti žalobcem, ale na okamžiku úkonu žalované směřujícího k ukončení nájemní smlouvy. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje rozsudek odvolacího soudu za věcně správný, ztotožnil se s právním názorem odvolacího soudu, že chybí příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalobce jako vlastníka nemovitosti a tvrzeným vznikem škody žalované. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) vzhledem k ustanovení bodu 12. čl. II části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009, neboť dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 30. 8. 2007. Po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka napadá pouze potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu o zamítnutí vzájemného návrhu žalované ve výši 83.154,- Kč s příslušenstvím. Z tohoto důvodu není dovolání žalované v dané věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť tímto výrokem nebylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně; dovolání pak není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Žalovanou vymezená právní otázka, že odstoupení od smlouvy nepřerušuje příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti žalobce udržovat nemovitost ve stavu způsobilém ke sjednanému účelu užívání a vznikem škody ve formě ušlého zisku za dobu od vyklizení nemovitosti do smlouvou předpokládaného data ukončení pronájmu nemovitosti, nemůže mít v této věci zásadní význam. Nehledě k tomu, že otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025, C. H. Beck), neboť v řízení se zjišťuje, zda právem kvalifikovaná okolnost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována), je především pro posouzení přípustnosti dovolání v této věci významné, že na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

Odvolací soud totiž dovodil, že nárok na náhradu ušlého zisku v době po vyklizení nemovitostí není opodstatněn zároveň proto, že žalovaná nevyužila možnost začít podnikat v jakýchkoli jiných prostorách; jde přitom o důvod, který obstojí samostatně jako důvod zamítnutí žaloby, protože je jednou z podmínek odpovědnosti za škodu, které musí být splněny kumulativně. Jestliže dovolatelka správnost tohoto závěru v dovolání nenapadá (dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody i jejich obsahovým vymezením), nemohlo by se ani jí navrhované řešení otázky přetržení příčinné souvislosti odstoupením od smlouvy, jak je v dovolání uplatňuje, projevit ve vztahu k uvedené částce kladně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod č. 17, rozsudek téhož soudu ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 2 Cdon 119/97, uveřejněný pod Rc 55/1999 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, případně obdobně též usnesení téhož soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované tamtéž pod Rc 48/2006).

Není proto důvodu pro závěr, že by z hlediska uplatněných dovolacích námitek mělo napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, a je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 2 věty první před středníkem o. s. ř.; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Výše odměny byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (83.154,- Kč), podle § 3 odst. 1 bod 4 a § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., sazba byla snížena podle § 14 odst. 1 a § 15 citované vyhlášky na 10.720,- Kč (dovolání bylo odmítnuto) a dále o 50 % podle § 18 odst. 1 věty první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon vyjádření k dovolání) na výsledných 5.360,- Kč; žalobci kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; to vše navýšeno o částku 1.132,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 20 % na celkových 6.792,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu