25 Cdo 3670/2012
Datum rozhodnutí: 26.02.2013
Dotčené předpisy: § 79 odst. 1 o. s. ř., § 43 odst. 2 o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř.




25 Cdo 3670/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) Bc. L. R. a b) T. R., obou zastoupených JUDr. Lucií Mališovou, advokátkou se sídlem Frýdlant nad Ostravicí, Elektrárenská 64, proti žalovaným 1) České pojišťovně a.s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, IČO: 45272956, a 2) Ing. P. B. , o majetkovou i nemajetkovou újmu 50.000.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 50/2009, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 Co 84/2011-83, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:


Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2011, č. j. 34 C 50/2009-61, odmítl žalobu podanou dne 14. 7. 2009 a rozhodl o náhradě nákladů řízení, neboť žalobci ani přes výzvu soudu neodstranili ve stanovené lhůtě vytčené vady žaloby, ačkoliv byli poučeni o procesních následcích nevyhovění výzvě. Žaloba není projednatelná, není jednoznačně patrné, jaký skutek je předmětem sporu proti jednotlivým žalovaným a jaká část předmětu sporu je požadována z titulu majetkové újmy a jaká část z titulu nemajetkové újmy pro každého ze žalobců. Nebyly tedy ani podklady pro posouzení, v jaké části je věcně příslušný k projednání věci Městský soud v Praze a v jaké části okresní (obvodní) soudy. Jelikož podání žalobců trpí takovými nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat, a ani po opakované výzvě nebyly tyto nedostatky odstraněny, soud žalobu dle § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.

K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 Co 84/2011-83, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že podání žalobců postrádá základní náležitosti (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Žalobci ani přes výzvy soudu neuvedli, jaký skutek činí předmětem sporu ve vztahu k první žalované, jaká část se vztahuje k náhradě nemajetkové újmy, jaká k újmě majetkové a jaké nároky uplatňuje každý z účastníků. K odstranění vad žaloby žalobci měli více jak pět měsíců od doručení výzvy k jejímu doplnění, což je i přes jejich tvrzenou tíživou situaci, kdy jsou zastoupeni advokátem, doba objektivně dostatečná.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání a požádali o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků. Poté, co jim byla ustanovena advokátka JUDr. Mališová, bylo dovolání doplněno o dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřují v posouzení otázky, zda odvolací soud postupoval správně, když potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byla žaloba odmítnuta podle § 43 o. s. ř., a to za situace, že tato otázka byla soudy nižšího stupně rozhodována rozdílně. Namítají záměnu písemné listiny doručené Okresnímu soudu ve Frýdku Místku za listinu jinou, čímž došlo k zásahu do osobnostních práv žalobkyně b) a potažmo i žalobce a). Jsou přesvědčeni, že vady žaloby ve stanovené lhůtě odstranili a že soudy za použití správného jazykového a logického výkladu měly shledat žalobu dostatečně určitou a srozumitelnou. Soudy však vycházely pouze z částečných skutkových zjištění, nikoliv ze všech uvedených skutečností (např. z obsahu webových prezentací, jichž je žalobce a) provozovatelem a z obsahu trestního spisu), na něž dovolatelé odkazovali v žalobě i jejích doplněních, a okolnost, že svá tvrzení nedoložili, mohlo vést nanejvýš k zamítnutí žaloby pro neunesení důkazního břemene. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 1. 6. 2011, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), přípustné, avšak obdobně platní ustanovení § 237 odst. l a 3 o. s. ř., tzn., že nejde-li o otevřeně či skrytě diformní rozhodnutí odvolacího soudu [§ 237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř.], je předpokladem přípustnosti dovolání zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Základní náležitosti žaloby, jež jsou stanoveny v § 79 odst. 1, věty první a druhé, o. s. ř., citoval ve svém rozhodnutí odvolací soud. Vylíčení rozhodujících skutečností předpokládá, že žalobce vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Musí tedy uvést alespoň takové rozhodující skutečnosti významné podle hmotného práva, kterými je předmět řízení vymezen po skutkové stránce. Neobsahuje-li žaloba rozhodující skutečnosti nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, jde o nedostatek náležitostí žaloby, jež brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod č. 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod č. 135).

V žalobním petitu musí být vymezení práv a jim odpovídajících povinností provedeno přesně a srozumitelně, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje, a pokud navrhuje, aby bylo rozhodnuto o více peněžních nárocích se samostatným skutkovým základem, musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž musí uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Neučiní-li tak, nemůže soud jednat o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 27, pod C 2261).

Podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

Za situace, že v posuzovaném případě podání žalobců ani po jeho doplnění nesplňovalo základní požadavky, nebylo z něj zřejmé, jaký skutek je předmětem sporu proti každému ze žalovaných ani jaká část plnění je požadována z titulu majetkové újmy a jaká část z titulu nemajetkové újmy pro každého ze žalobců. Soud prvního stupně postupoval v souladu s § 43 odst. 1 o. s. ř., avšak žalobci ani následně v celém průběhu řízení až do vydání rozhodnutí odvolacího soudu vady svého podání neodstranili.

Postup soudu prvního stupně, který žalobu odmítl, i postup odvolacího soudu, jenž jeho rozhodnutí potvrdil, byl zcela standardní a z pohledu námitek vznesených v dovolání nelze mít rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.

K námitkám, jimiž dovolatelé vytýkají, že soudy nepřihlédly k záměně písemností, k jejich webovým prezentacím apod., dovolací soud nepřihlížel. Vady řízení jako dovolací důvod jsou totiž u dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (i v případě jeho obdobného užití) výslovně vyloučeny (§ 237 odst. 3 in fine o. s. ř.).

Dovolání do výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné. Nákladový výrok, ač je součástí rozsudku, má povahu usnesení, jímž se nerozhoduje o věci samé, proto dovolání proti němu není přípustné podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. a jeho přípustnost nezakládá ani žádné z dalších ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10).

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl podle § 243b odst. 5 věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s ohledem na výsledek dovolacího řízení podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaným náklady v dovolacím řízení nevznikly.

K podání žalobců ze dne 3. 12. 2012 adresovanému Nejvyššímu soudu se žádostí o přerušení všech řízení, jež s nimi souvisejí, dovolací soud nad rámec svého rozhodnutí dodává: důvody, pro něž soud řízení přeruší, popř. může přerušit, jsou uvedeny v § 109 odst. 1, 2 o. s. ř., který je přiměřeně použitelný i v dovolacím řízení (§ 243c o. s. ř.). Důvod uvedený žalobci v jejich podání (žalobci se nemohou věnovat vyřizování soudního řízení, neboť žalobkyně má nastoupit náročná lékařská vyšetření) nespadá pod žádný z důvodů vyjmenovaných v tomto ustanovení, pro který by přicházelo v úvahu přerušení řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby. Ostatně žádost žalobců obsaženou v jejich neformálním podání nebylo možno považovat ani za řádný procesní návrh dovolatele v dovolacím řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2013
JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu