25 Cdo 3612/2013
Datum rozhodnutí: 29.01.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.



25 Cdo 3612/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně a) nezletilé S. R. , zastoupené JUDr. Milanem Hubeným, advokátem se sídlem Prostějov, Vrahovická 56, a b) M. R. , zastoupené JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se sídlem Prostějov, Karlov 6, proti žalovaným 1) Středomoravské nemocniční , a.s., IČO 27797660, se sídlem Prostějov, Mathonova 291/1, zastoupené JUDr. Jiřím Černoškem, advokátem se sídlem Prostějov, Komenského 23, a 2) MUDr. P. K. , IČO 46892869, se sídlem Prostějov, Trávnická 2, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 469/2010, o dovolání žalobkyň a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2013, sp. zn. 44 Co 8/2013-43, takto:
I. Dovolání žalobkyně a) a žalobkyně b) se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně a) a b) podaly proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2013, č.j. 44 Co 8/2013-43, jako soudu odvolacího samostatná dovolání, směřující u žalobkyně a) do výroku II., jímž bylo její odvolání odmítnuto, a u žalobkyně b) do výroku I., jímž bylo usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby ve vztahu mezi ní a žalovanými potvrzeno. Obě dovolatelky spatřují přípustnost dovolání v ustanovení § 237 o. s. ř., jako dovolací důvod uvádějí nesprávné právní posouzení věci soudem. Žalobkyně a) namítá, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily otázku odstranění vad podání podle § 43 o. s. ř. a že uvedené podání obstojí z hlediska jeho určitosti. Soudu prvního stupně vytýká, že neustanovil nezletilé žalobkyni a) namísto Městského úřadu v Prostějově opatrovníkem advokátku, čímž došlo k prodlení při podání odvolání. Má za to, že z důvodu chybného postupu soudu nebude moci svá práva na náhradu škody na zdraví uplatnit. Žalobkyně b) označuje odmítnutí žaloby za předčasné, vytýká soudům, že rozhodnutí byla nesprávně doručována jí a nikoli jejím zástupcům a že byl chybný i postup soudu při výzvě k odstranění vad podání. Obě dovolatelky požadují zrušení usnesení odvolacího soudu [žalobkyně b) též usnesení soudu prvního stupně].
Ve vyjádření k dovolání oba žalovaní odkázali na závěry komise Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru zdravotnictví, že při poskytování zdravotní péče ze strany obou žalovaných byl dodržen správný postup.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání žalobkyně b) přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Argument dovolatelky, podle kterého napadené rozhodnutí řeší právní otázku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu , může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Takový údaj se z dovolání žalobkyně b) nepodává, z obsahu dovolání naopak vyplývá, že je jím napadán procesní postup soudů vztahující se k doručování a ustanovování zástupců žalobkyním, čímž není naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací námitky žalobkyně a) mohou s ohledem na odmítnutí jejího odvolání pro opožděnost směřovat pouze proti výroku II. usnesení odvolacího soudu, argumenty v něm uvedené napadají opět procesní postup soudů při ustanovení opatrovnice Mgr. Z. M. V tomto případě není dovolání žalobkyně a) přípustné, jelikož směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. [srov. § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.]
Vzhledem k tomu, že dovolání obou žalobkyň směřují proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. ledna 2014

JUDr. Robert Waltr
předseda senátu