25 Cdo 3605/2015
Datum rozhodnutí: 22.12.2016
Dotčené předpisy: § 142 odst. 3 o. s. ř.



25 Cdo 3605/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivany Tomkové v právní věci žalobce P. Š. , zastoupeného JUDr. Antonínem Tichým, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 141, proti žalované K. V. , zastoupené JUDr. Lucií Kolářovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 1939/28, za účasti UNIQA pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, IČO 49240480, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o 388.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 334/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2014, č. j. 69 Co 457/2014-219, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2014, č. j. 69 Co 457/2014-219, ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III., IV. a V.), se zrušuje a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 17. 6. 2014, č. j. 46 C 334/2010-187, zastavil řízení o zaplacení částky 222.800,- Kč, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 102.000,- Kč, co do částky 63.800,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.013,- Kč a o její povinnosti k náhradě nákladů řízení vůči státu. Ve věci samé vyšel ze zjištění, že při dopravní nehodě, kterou zavinila žalovaná, žalobce utrpěl zranění s trvalými zdravotními následky. Prokazatelně nepříznivý vliv těchto následků na uplatnění v životě a ve společnosti zakládá žalobci nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění podle § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen obč. zák. ). Soud dovodil, že nejsou dány důvody pro mimořádné zvýšení náhrady podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., žalobci proto přiznal náhradu v základní výši 102.000,- Kč, stanovené znaleckým posudkem, a ve zbytku žalobu zamítl (co do částky 222.800,- Kč byla žaloba vzata zpět). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. (správně zřejmě § 142 odst. 2 o. s. ř.) a žalobci, který byl v řízení úspěšný v rozsahu 55 % přiznal na náhradě nákladů řízení 11.013,- Kč. Žalované také uložil povinnost nahradit státu náklady ve výši 11.260,70 Kč, spočívající v uhrazeném soudním poplatku a znalečném.

Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 10. 12. 2014, č. j. 69 Co 457/2014-219, odvolání proti zamítavému výroku ve věci samé odmítl, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení 36.200,- Kč zamítl, jinak jej v rozsahu částky 65.800,- Kč potvrdil, změnil výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že žalované a vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit žalobci 104.103,08 Kč (III.), změnil také výrok o náhradě nákladů řízení státu (IV.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (V.). Ve věci samé uzavřel, že při stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění je sice zapotřebí vycházet z částky ve výši 102.000,- Kč, vypočtené na základě bodového ohodnocení provedeného soudem ustanoveným znalcem, ale je také nutné zohlednit částku 36.200,- Kč, kterou žalobci již vyplatila pojišťovna, a v tomto rozsahu proto rozsudek soudu prvního stupně změnil. Ohledně nákladů řízení soudu prvního stupně vytkl, že přehlédl okolnost, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, a proto bylo na místě aplikovat ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., tedy přiznat plnou výši náhrady. Tu odvolací soud odvodil od hodnoty předmětu řízení v částce 212.400,- Kč, odpovídající bodovému ohodnocení ztížení společenského uplatnění, na které zněla původně žaloba, a odečetl od ní částku již uhrazenou ze strany pojišťovny. Zároveň nepřihlížel k částečnému zpětvzetí žaloby, neboť jeho případná absence by sice v tomto rozsahu vedla k neúspěchu žalobce, to by však nemělo vliv na jeho právo na plnou náhradu nákladů řízení. Naopak zohlednil povinnost vedlejší účastnice k náhradě nákladů řízení a o nákladech státu rozhodl s ohledem na skutečnost, že žalobce byl od soudních poplatků ze zákona osvobozen.

Rozsudek odvolacího soudu ve výrocích o náhradě nákladů řízení napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesprávné právní posouzení shledává v tom, že odvolací soud chybně aplikoval ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., ačkoli se v dané věci nejednalo o úvahu soudu ani o rozhodování na podkladě znaleckého posudku. Naopak úspěšnější ve sporu byla vzhledem k částečnému zpětvzetí a částečnému zamítnutí žaloby žalovaná a tato okolnost se měla promítnout i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Navrhuje proto, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky aplikace ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je proto i důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Posledně citované ustanovení je výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci uplatňované při rozhodování o náhradě nákladů řízení, resp. výjimkou ze zásady částečného úspěchu ve věci, na které je založeno ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Použití této výjimky připadá do úvahy tehdy, závisí-li úspěch ve věci na znaleckém posudku či na úvaze soudu o výši plnění. Úvahou soudu je míněn postup podle § 136 o. s. ř., který se uplatní tam, kde je základ nároku dán, avšak jeho výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec. Stejně tak je míněna i závislost rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku, neboť závisí-li na znaleckém posudku rozhodnutí o základu nároku, nelze podle § 142 odst. 3 o. s. ř. postupovat a na místě je vždy aplikace § 142 odst. 2 o. s. ř.

Spočívalo-li rozhodnutí soudu v posuzované věci na závěru, že nejsou dány důvody pro mimořádné zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění, tedy že nejsou naplněna kritéria uvedená v ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., nejde o případ, kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Znalecký posudek zde sloužil pouze pro určení základního bodového ohodnocení výše nároku, a nelze proto od něj odvíjet míru úspěchu či neúspěchu účastníků řízení. Jinými slovy závěr odvolacího soudu, zda jsou vůbec splněny podmínky pro mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky, nemá charakter úvahy ve smyslu § 136 o. s. ř. a nejde ani o případ, kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Místo pro aplikaci ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. je pak jen tehdy, dospěl-li by soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro mimořádné zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění a na základě tzv. násobků základního bodového ohodnocení by zvažoval, jaká částka zvýšené náhrady by byla přiměřená charakteru trvalých následků vzniklé újmy na zdraví (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2699/2013, publikované pod C 13654 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck); v takové situaci by případný částečný neúspěch závisel již jen na úvaze soudu. O takový případ se však v dané věci nejedná, neboť žalobce byl ve sporu úspěšný ohledně základu nároku (podmínek odpovědnosti žalované za škodu) a výše náhrady odvozené od znaleckého posudku, zatímco jeho částečný neúspěch byl založen na právním posouzení podmínek pro mimořádné zvýšení náhrady, nikoliv tedy na volné úvaze soudu či znaleckém posudku. Pro úplnost lze pak poukázat i na pravidlo, že základem pro určení výše odměny advokáta pro účely náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. není částka požadovaná žalobou, nýbrž až částka přisouzená (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 24. 6. 1969, sp. zn. 3 Cz 13/69, publikované pod č. 28/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015).

Protože v posuzované věci vztáhl odvolací soud režim ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. i na situaci, kdy nepostupoval volnou úvahou, nýbrž kdy posuzoval splnění podmínek pro mimořádné zvýšení náhrady podle vyhláškou vyjmenovaných hledisek, rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu nesprávným a ve výrocích, jimiž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, a v závislých výrocích o náhradě nákladů odvolacího řízení a o náhradě nákladů státu jej zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí soud také podle § 146 odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. posoudí procesní zavinění na částečném zastavení řízení a tento dílčí závěr promítne do posouzení míry úspěšnosti účastníků řízení (srov. Drápal, L., Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 976); zároveň rozhodne o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2016

JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu