25 Cdo 3587/2011
Datum rozhodnutí: 29.08.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



25 Cdo 3587/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně EX GLOBO s.r.o., se sídlem v Praze 6, Španielova 1253, IČO: 25716638, zastoupené JUDr. Zuzanou Nussbergerovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Čajkovského 8, proti žalované S. P. , zastoupené JUDr. Michalem Bendou, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 6, o 2.722.096,60 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 249/2006-74, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2011, č. j. 70 Co 241/2011-99, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 6. 2011, č.j. 70 Co 241/2011-99, potvrdil k odvolání žalobkyně rozsudek ze dne 9. 2. 2011, č. j. 28 C 249/2006-74, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu o zaplacení 2.722.096,60 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná a tři další spoluvlastníci nemovitosti (V. K., Z. K. a A. K.) uzavřeli se stavebníkem Ing. M. D. dne 24. 6. 1994 smlouvu o smlouvě budoucí o tom, že na své náklady provede nástavbu a půdní vestavbu nemovitosti s tím, že vynaložené prostředky následně získá zpět prostřednictvím bezúplatného nájmu nebytových prostor. Žalovaná nájemní smlouvu ze dne 3. 6. 1998 vypověděla a poté Ing. D. znemožnila přístup do nemovitosti. Dne 6. 12. 2001 spoluvlastníci uzavřeli dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a následně se s Ing. D., který vůči všem spoluvlastníkům vedl soudní řízení o náhradu za znemožněný pronájem, dobrovolně vyrovnali tak, že mu žalovaná a oba původní žalobci (V. K. a Z. K.) uhradili každý po 1.362.048,30 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nárok původních spoluvlastníků na náhradu škody proti žalované ve výši jimi uhrazených částek Ing. D. (převedený postupní smlouvou na žalobkyni) není opodstatněný, neboť na základě dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví byly všechny vztahy bývalých spoluvlastníků vypořádány a žalobkyně neprokázala, že by mezi počínáním žalované a tvrzenou škodou existovala příčinná souvislost. Podle odvolacího soudu byly dohodou o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zcela vypořádány i vzájemné vztahy spoluvlastníků odvozené od nároků Ing. D. (tzv. vypořádání v širším smyslu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovodila z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodnila nesprávným právním posouzením ve věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Odvolací soud podle ní nesprávně posoudil dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jestliže do ní v rozporu s § 35 obč. zák. zahrnul i nároky z tzv. širšího vypořádání, zde tedy nárok na náhradu škody Ing. D.. Dohoda je ale v tomto ohledu neurčitá, její obsah je nejistý a nelze z ní jakkoli dovodit, že vzniklou škodu mají hradit všichni spoluvlastníci, nikoli jen žalovaná, jak vyplývá z původní dohody spoluvlastníků. Navrhla proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu a zároveň i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 21. 6. 2011, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. dále též jen o.s.ř. ).

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o.s.ř. proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu nejsou naplněny, zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).

Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolací soud je vázán vymezením dovolacího důvodu (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů v dovolání uplatněných.

Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávný výklad obsahu dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, zejména závěr, že úmyslem účastníků dohody bylo vypořádat veškerá vzájemná práva a povinnosti, tj. tzv. vypořádání v širším smyslu. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4974/2007, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 8043) však zjišťování obsahu smlouvy soudem představuje skutková zjištění, jejichž správnost lze napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. V dovolacím řízení, jehož přípustnost je dovozována podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., však k tomuto dovolacímu důvodu přihlédnout nelze. Ostatně ani namítaná okolnost, že předmětná dohoda vzájemné vztahy spoluvlastníků v širším smyslu neřeší, nezakládá žalobkyni nárok na náhradu škody za porušení dohody, která žádnou takovou povinnost žalované neupravuje. Závěr, že žalobkyně existenci takové dohody neprokázala, není rovněž závěrem právním, tím méně zásadně významným.

Je tedy zřejmé, že z hlediska námitek uplatněných dovolatelkou, nelze přípustnost dovolání založit, proto Nejvyšší soud podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o.s.ř. dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. srpna 2013


JUDr. Petr Vojtek předseda senátu