25 Cdo 355/2008
Datum rozhodnutí: 27.01.2010
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




25 Cdo 355/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce J. Z. , zastoupeného advokátem, proti žalovanému F. D. , o zaplacení 60.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 8 C 122/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 13. června 2007, č.j. 59 Co 26/2007-87, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhal zaplacení částky 60.000,- Kč, jež má odpovídat hodnotě jeho osobního automobilu F., který v dubnu 2004 předal žalovanému do opravy, avšak pro nesouhlas s cenou odmítl opravu uhradit, a žalovaný proto automobil žalobci nevydal.

Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 5. 9. 2006, č.j. 8 C 122/2005-58, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně věc projednal v nepřítomnosti žalobce, který se bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání. Zjistil, že žalobce předal žalovanému k provedení opravy osobní automobil tovární značky F., předběžná cena opravy byla stanovena částkou 6.000,- Kč, skutečná cena opravy činila 7.646,- Kč. Žalobce cenu provedené opravy neuhradil, předmětný automobil zůstal u žalovaného. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci nesvědčí žádný právní důvod, na jehož základě by mohl po žalovaném požadovat žalovanou částku.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 13. 6. 2007, č.j. 59 Co 26/2007-87, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, neboť žalobce byl k jednání řádně předvolán a nepožádal o jeho odročení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a uzavřel, že žalobce netvrdil ani neprokázal žádný důvod svědčící oprávněnosti žaloby.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a co do dovolacího důvodu odkazuje na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spatřuje v tom, že jeho nárok nebyl v souladu s ustanovením § 420 odst. 1 obč. zák. posouzen jako nárok na náhradu škody, která dovolateli vznikla neoprávněným zadržováním jeho věci ze strany žalovaného. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje rozhodnutí soudů obou stupňů za správná, neboť žalobce v předchozím řízení nepředložil žádné důkazy k prokázání oprávněnosti svého nároku a jako nárok na náhradu škody jej specifikoval až v dovolání. Podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu však u žalovaného nejsou dány, neboť řádně provedl opravu automobilu, a poté vyzval žalobce k jeho vyzvednutí. Žalovaný proto ve svém vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen o. s. ř. ) - a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak je tomu v posuzovaném případě, je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

V dovolání žádná otázka zásadního právního významu ve smyslu shora uvedeného výslovně vymezena nebyla.

Závěr, že za situace, kdy žalovaný zadržuje věc, jejímž vlastníkem je žalobce, nemá žalobce právo na náhradu škody formou peněžitého plnění ve výši hodnoty zadržované věci, byl soudy obou stupňů dovozen v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4771/2007). Nárok na finanční náhradu za věc, kterou mu jiný neoprávněně zadržuje, vzniká vlastníkovi v situaci, že věc již nelze vydat, protože již neexistuje, byla zničena, není známo, kde se nachází apod. I tento nárok je nárokem na náhradu majetkové újmy, jež vlastníkovi vznikla snížením jeho majetkového stavu právě o hodnotu této jeho věci. Za situace, že v době rozhodování odvolacího soudu (§ 154 o. s. ř.) bylo doloženo, že předmětná věc (automobil) stále existuje, a je známo, že je v držení žalovaného, který ji zadržuje v souvislosti se sporem o cenu opravy, nebyl splněn jeden z obligatorních předpokladů vzniku občanskoprávní odpovědnosti za škodu, a to existence majetkové újmy, jejíž náhrada je požadována. Řešení uvedené otázky tedy zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá.

Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalovanému náklady spojené s advokátním zastoupením, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. ledna 2010

JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu