25 Cdo 3541/2015
Datum rozhodnutí: 23.09.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



25 Cdo 3541/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně J. P. , zastoupené JUDr. Radkem Polednou, advokátem se sídlem v Sokolově, Karla Havlíčka Borovského 692, proti žalovanému městu Sokolov , sídlem v Sokolově, Rokycanova 1929, IČO: 002 59 586 , zastoupenému JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 1343/2, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 11 C 17/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 2015, č. j. 18 Co 122/2015-84, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 9. ledna 2015, č. j. 11 C 17/2013-72 zastavil řízení, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět, a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 11 737 Kč na účet jeho právního zástupce.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. dubna 2015, č. j. 18 Co 122/2015-84 usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení 12 100 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že náklady řízení žalovaného před soudem prvního stupně, spočívající v odměně za právní zastoupení, činily 24 200 Kč, a shodně se soudem prvního stupně částečně aplikoval ust. § 150 o. s. ř. z důvodů hodných zvláštního zřetele na straně žalobkyně a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu jedné poloviny.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. § 237 o. s. ř. s tím, že se při řešení otázky rozsahu skutečností, jež mají být zkoumány při uplatnění moderačního práva dle ust. § 150 o. s. ř., odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podle ust. § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ust. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dané věci žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým mu byla přiznána náhrada nákladů před soudem prvního stupně, a nesouhlasí s aplikací ust. § 150 o. s. ř., podle nějž byla náhrada nákladů řízení snížena z 24 200 Kč na polovinu.

Vzhledem k tomu, že dovolání podané z důvodu nesprávné aplikace § 150 o. s. ř. směřuje proti výroku o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (ust. § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. září 2015

JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu