25 Cdo 3541/2010
Datum rozhodnutí: 15.03.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 420a obč. zák.




25 Cdo 3541/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně: nezletilá D. S. , zastoupená JUDr. Bohumilou Holubovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Za Poříčskou bránou 21, proti žalované: ZT HOLDING, a.s., IČ 47116765, se sídlem Praha 9 Vinoř, Lohenická 607, zastoupená Mgr. Lenkou Volfovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Štěpánská 39, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 163/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010, č.j. 64 Co 580/2009-82, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se na žalované domáhala náhrady škody na zdraví (bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění) ve výši 884.489,50 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne 8. 6. 2007 navštívila s rodiči a kamarádkou letní bobovou dráhu, kterou provozuje žalovaná, do jejího bobu narazil zezadu druhý bob a žalobkyně utrpěla vážný úraz.

Obvodní soud pro Prahu 9 mezitímním rozsudkem ze dne 18. 9. 2009, č.j. 7 C 163/2008-60, rozhodl, že základ žalobního nároku je po právu. Obvodní soud vyšel ze zjištění, že žalovaná na základě živnostenského oprávnění provozuje letní bobovou dráhu v Praze 9. Ke škodné události došlo v podvečer dne 8. 6. 2007 při srážce dvou bobů, kdy do prvního pomalu jedoucího bobu, obsazeného nezletilou žalobkyní a řízeného nezletilou H. H., narazil druhý bob a při srážce utrpěla nezletilá žalobkyně vážné poškození zdraví. Žalovaná umožnila osobám od osmi let užívat zařízení bez doprovodu starších, nabídla jim volbu rychlosti v širokém rozpětí a nezletilá žalobkyně s kamarádkou, která již dříve dráhu navštívila a po stručném poučení ze strany obsluhy věděla, jak se bob ovládá, si samy zvolily pomalé tempo vyhlídkové jízdy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že byly splněny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za škodu způsobenou provozní činností ve smyslu ustanovení § 420a odst. 1 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) a že žalovaná neprokázala žádný z liberačních důvodů ke zproštění se odpovědnosti podle § 420a odst. 3 obč. zák. Soud poukázal na to, že činnost, kterou žalovaná provozuje, obnáší nebezpečí používání dráhy osobami s nedostatečnou rozumovou vyspělostí, navíc v době škodné události se na dráze pohybovaly dva boby zcela rozdílných rychlostí a bez řádného monitoringu dráhy, což neumožňovalo operativně do průběhu děje zasáhnout, posádku informovat o stavu na dráze či jízdu zpomalit nebo zastavit.

Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 6. 5. 2010, č.j. 64 Co 580/2009-82, mezitímní rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se i s jeho právním posouzením a zdůraznil, že liberační důvod na straně žalované nebyl dán, když bylo prokázáno, že rychle jedoucí bob narazil za nepřehlednou zatáčkou bez brzdění do pomalu jedoucího bobu obsazeného nezletilými dívkami, přičemž interval mezi vyjetím prvého a druhého bobu činil 1,5 min. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobkyně a nezletilá H. H. podílely na vzniku škodné události tím, že na trase (v rozporu s provozním řádem) bob zastavily.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a v němž odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že soud učinil na základě vlastního uvážení bez důkazu příslušným znaleckým posudkem právní závěr o morálně rozumové vyspělosti dítěte ve věku 8 let, a to v situaci, kdy případná morálně rozumová vyspělost dítěte mohla mít za následek závažné porušení provozního řádu bobové dráhy a následný vznik úrazu žalobkyně. Dovolatelka se domnívá, že posouzení morálněvolních a rozumových vlastností každé fyzické osoby je třeba učinit na základě odborných znalostí, kterými soud ani účastníci řízení nedisponují. Vznáší též otázku, zda případné porušení pravidel provozu zařízení uživatelem, a to s ohledem na jeho morálněvolní a rozumové vlastnosti, má či nemá vliv na odpovědnost provozovatele za škodu způsobenou provozem zařízení uživateli. K otázce spoluzavinění nezletilé nebyl proveden navrhovaný znalecký posudek z oboru kinetiky těles. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání žalované vyjádřila tak, že není přípustné, neboť morálně rozumovou vyspělost osoby může posoudit soud bez dalšího na základě vlastní úvahy. Ztotožnila se s odvolacím soudem též v závěru, že liberační důvod podle § 420a odst. 3 obč. zák. nebyl naplněn, a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [(písm. a)], jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [(písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [(písm. c)].

Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. splněny nejsou, zbývá posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že dovolatelka nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci, když zpochybňuje soudy učiněný závěr o skutkovém (nehodovém) ději. Taková námitka však přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže, neboť jediným již z povahy věci způsobilým dovolacím důvodem je v tomto případě nesprávné právní posouzení věci (srov. § 237 odst. 3 in fine a § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.).

Napadené rozhodnutí spočívá na skutkovém závěru, že nezletilá žalobkyně ani její kamarádka, která řídila bob, se svým jednáním na vzniku škody nepodílely a provozní řád bobové dráhy neporušily. Již proto nemůže mít zásadní právní význam řešení otázky, zda soud může na základě vlastního uvážení bez znaleckého posudku učinit závěr o morálně rozumové vyspělosti dítěte v situaci, kdy morálně rozumová nevyspělost tohoto dítěte mohla mít za následek porušení provozního řádu bobové dráhy a následný vznik úrazu, ani otázky, zda případné porušení pravidel provozu zařízení uživatelem, a to s ohledem na jeho morálněvolní a rozumové vlastnosti, má či nemá vliv na odpovědnost provozovatele za škodu způsobenou provozem zařízení uživateli.

Otázkou zásadního právního významu není ani námitka, že v řízení nebyly provedeny žalovanou navrhované důkazy, zejména znalecký posudek z oboru psychologie k otázce rozumové a mravní vyspělosti žalobkyně a znalecký posudek z oboru kinetiky těles k otázce spoluzavinění žalobkyně. Touto námitkou je uplatňována vada řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Je-li však přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. teprve zvažována, dle výslovného znění § 237 odst. 3 o. s. ř. k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. se nepřihlíží.

Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. za užití § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. března 2011

JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu