25 Cdo 3519/2009
Datum rozhodnutí: 30.11.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 420 obč. zák.




25 Cdo 3519/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně D. S. , zastoupené Mgr. Radimem Dostálem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168, proti žalovanému P. R. , zastoupenému JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, o zaplacení 69.908,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 20 C 247/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2009, č.j. 8 Co 72/2009-74, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.120,- Kč k rukám JUDr. Františka Novosada, advokáta se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, do tří dnů od právní moci usnesení.

O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se žalobou podanou dne 15. 8. 2007 domáhala na žalovaném zaplacení částky 69.908,- Kč s příslušenstvím, představující škodu vzniklou porušením povinnosti žalovaného vytápět byt žalobkyně a náklady vynaložené žalobkyní na pořízení vlastního plynového kotle.

Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 8. 2008, č.j. 20 C 247/2007-46, byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 69.908,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 15. 8. 2007 do zaplacení. Žalobkyně byla zavázána nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 24.264,- Kč. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně a žalovaný jsou vlastníky bytových jednotek v témže domě a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala vznik škody ani porušení právní povinnosti žalovaného, která měla vyplývat z ústní dohody mezi účastníky spočívající v zajišťování vytápění všech bytů v domě. Podle zjištění soudu prvního stupně od podzimu 2005 žalovaný vytápěl pouze svůj byt a byt souseda, který byl nad ním. Žalobkyně prostřednictvím svého syna zaslala žalovanému písemnou výzvu, aby zajistil vytápění jejich bytu. Když k jeho obnově nedošlo, rozhodla se žalobkyně nechat si instalovat na vlastní náklady plynový kotel a současně si objednala instalaci nových rozvodů. V této souvislosti soud uzavřel, že k rozhodnutí o zřízení vlastního vytápění došlo na základě svobodné vůle žalobkyně a nikoliv v důsledku protiprávního úkonu žalovaného. Žalobkyně toto řešení zvolila, aniž by se pokusila o zprovoznění společného topení v domě.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2009, č.j. 8 Co 72/2009-74 byl rozsudek okresního soudu potvrzen a žalobkyni bylo uloženo nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení. Odvolací soud odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně a doplnil, že tvrzení žalobkyně o uzavření ventilu k přívodu tepla do bytu žalobkyně žalovaným nebylo prokázáno. Ztotožnil se s právním posouzením věci soudem prvního stupně, že žalovaný neporušil žádnou povinnost vyplývající ze smlouvy s žalobkyní a ostatními spoluvlastníky domu, když i přes zastavení dodávky plynu do domu pro nezaplacení faktury v plné výši zajišťoval vytápění domu tuhými palivy, když nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by způsob vytápění byl mezi účastníky dohodnut.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považovala za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podala je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Tvrdila, že žalovaný porušil právní povinnost, pokud opomněl odstranit závadu, která bránila vytápění bytu dovolatelky. Z řízení před soudy obou stupňů podle dovolatelky nevyplynulo, že ke vzniku škody ze strany žalovaného došlo nezaviněně. Dovolatelka napadala závěr odvolacího soudu, že žalovaný neporušil právní povinnost, když právě on nezaplatil fakturu za plyn, v důsledku čehož plynárny přerušily dodávku plynu do bytového domu, a tím byl vyřazen z činnosti automatický topný systém pro všechny byty. Náhradní způsob vytápění bytů nezajistil, ač byl na to upozorňován. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, příp. i soudu prvního stupně, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání tvrdil, že neměl povinnost zajišťovat vytápění na vlastní náklady, neboť dovolatelka neplatila zálohy na topení a vodu od srpna 2005. Pokud byly problémy s vytápěním z důvodu poruchy na rozvodech topení, pak za to žalovaný nenesl žádnou odpovědnost, ale bylo věcí vlastníka příslušného bytu (dovolatelky), aby si poruchu na vlastní náklady odstranil. Žalovaný má za to, že dovolatelce žádná škoda nevznikla, neboť ta instalací vlastního kotle pouze zhodnotila byt a tento následně prodala, přičemž v kupní ceně byla zahrnuta i cena předmětného kotle. Žalovaný též zpochybnil aktivní věcnou legitimaci žalobkyně, neboť žalobu podala až po prodeji svého bytu. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 zák. č. 7/2009 Sb. podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen o. s. ř. ) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení § 243c odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zák. č. 7/2009 Sb.) pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro který je dovolání nepřípustné.

Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený v § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. v daném případě nejde a Nejvyšší soud neshledal ani splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle písmene c), které vyžaduje, aby napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím zásadního právního významu.

Dovolatelka především namítá nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se tak o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu, tedy námitky, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; tyto námitky nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou postihovat právní otázku zásadního významu, jak vyžadují ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., nikoli v této věci.

Spočívá-li napadené rozhodnutí na závěru, že nebylo-li prokázáno porušení právní povinnosti ze strany žalovaného, chybí základní předpoklad pro vznik občanskoprávní odpovědnost za škodu podle ustanovení § 420 občanského zákoníku, nemůže námitka, že žalovaný opomněl svoji povinnost vytápět byt dovolatelky, představovat otázku zásadního právního významu způsobilou založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalobkyni vznikla povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení § 3 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v částce 4.800,- Kč a z paušální částky náhrady výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty celkem činí 6.120,-Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 30. listopadu 2010

JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu