25 Cdo 3455/2012
Datum rozhodnutí: 31.01.2013
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 o. s. ř.




25 Cdo 3455/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce H. M. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Viglaským, advokátem se sídlem Nová Ves 142, adresa pro doručování Banská Bystrica, Mlynská 54, Slovenská republika, proti žalovaným 1) MUDr. D. K. , 2) ALMEDA, a. s., IČO 25079174, se sídlem Neratovice, Alšova 462, oběma zastoupeným JUDr. Janem Havlem, advokátem se sídlem Kralupy nad Vltavou, Přemyslova 457, 3) M. K. , 4) M. K. , 5) K. M. , 6) Oblastní nemocnici Mladá Boleslav, a.s. , nemocnici Středočeského kraje , IČO 27256456, se sídlem Mladá Boleslav, třída Václava Klementa 147, 7) České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/1, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 9 C 54/2005, o dovolání ustanoveného zástupce žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2012, č.j. 19 Co 320/2012-488, takto:

Dovolání se odmítá . Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 6. 2012, č.j. 19 Co 320/2012-488, k odvolání žalobci ustanoveného zástupce advokáta JUDr. Jaroslava Viglaského změnil usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. 4. 2012, č.j. 9 C 54/2005-379, jímž bylo rozhodnuto o odměně a náhradě nákladů ustanoveného zástupce, tak, že ustanovenému zástupci přiznal odměnu a náhradu nákladů v celkové výši 83.240 Kč.

Proti tomuto usnesení podal ustanovený zástupce dovolání s tím, že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť rozhodnutí o zaplacení hotových výdajů, odměny za zastupování a náhradě za daň z přidané hodnoty je ve vztahu mezi státem a advokátem věcí samou. Důvody dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení, dále namítá vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V dovolání podrobně popisuje skutečnosti a nároky žalobce, které měl soud při stanovení výše odměny zohlednit. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno před 1. 1. 2013, Nejvyšší soud o něm rozhodl podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. dále jen o. s. ř. ).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

V posuzovaném případě přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána, neboť usnesením odvolacího soudu bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem věc sama je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto - § 79 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. l2. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutí o přiznání odměny a náhrady nákladů ustanovenému advokátovi je rozhodnutím procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není tedy rozhodnutím o věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat opodstatněností námitek uplatněných v dovolání.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2013 JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu