25 Cdo 335/2008
Datum rozhodnutí: 28.01.2010
Dotčené předpisy: § 159a odst. 5 o. s. ř., § 585 obč. zák.




25 Cdo 335/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce K. B ., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému J. Ž ., zastoupenému advokátem, o 709.313,36 Kč, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 13 C 6/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. září 2007, č. j. 8 Co 566/2007-88, takto: Usnesení Okresního soudu ve Vsetíně-pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 4. dubna 2007, č. j. 13 C 6/2006-78, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. září 2007, č. j. 8 Co 566/2007-88, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Vsetíně-pobočka ve Valašském Meziříčí k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vsetíně-pobočka ve Valašském Meziříčí usnesením ze dne 4. dubna 2007, č. j. 13 C 6/2006-78, zastavil řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. pro překážku věci pravomocně rozhodnuté a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce se domáhal zaplacení částky 709.313,36 Kč na náhradě škody za dobu od 1. 1. 2004 do 17. 6.2005 způsobené žalovaným, který mu od 22. 12. 2003 zamezil vstup na pozemek, na němž byly kanceláře a další zázemí pro podnikání sdružení, jehož členy byli oba účastníci. V předchozím řízení vedeném u Okresního soudu ve Vsetíně-pobočka ve Valašském Meziříčí byl usnesením ze dne 17. 6. 2005, č. j. 15 C 9/2004-41, schválen smír uzavřený mezi účastníky, jímž byl podle § 841 obč. zák. vypořádán majetek sdružení. Smírem došlo k vypořádání nemovitostí a movitých věcí, J. Ž. se zavázal zaplatit K. B. na úplné vypořádání sdružení částku 600.000,- Kč a oba účastníci prohlásili, že tímto smírem jsou vypořádány jejich veškeré majetkové a finanční nároky vyplývající ze smlouvy o sdružení. Soud dovodil, že projednání nové věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté rei iudicatae, neboť žalobcem požadovaná částka je nárokem vyplývajícím ze sdružení, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto smírem. V době do 17. 6. 2005, za níž se žalobce domáhal náhrady ušlého zisku, sdružení totiž stále existovalo a tento jeho nárok byl vypořádán smírem, v němž účastníci potvrdili, že jím jsou vypořádány jejich veškeré majetkové a finanční nároky vyplývající ze smlouvy o sdružení uzavřené 1. 10. 1994.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. září 2007, č. j. 8 Co 566/2007-88, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a v podrobnostech na ně odkázal. Uvedl, že překážka věci pravomocně rozsouzené nastává, má-li být v novém řízení projednána stejná věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, tedy pokud se jedná o tentýž nárok, který se týká stejného předmětu řízení a týchž osob. O tentýž předmět řízení se jedná, jestliže tentýž nárok vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn. V daném případě skutkové vylíčení děje žaloby a rovněž žalobní petit ve věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně-pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 15 C 9/2004, jsou sice zcela odlišné od skutkových tvrzení a žalobního petitu v této věci, avšak tím, že účastníci uzavřeli v předchozím řízení smír, vypořádali tím veškeré nároky ze sdružení, tedy včetně požadované škody. Smírem lze vypořádat veškerá sporná práva nad rámec předmětu sporu, který je vymezen žalobním tvrzením, a žalobcem požadovaná částka představuje dle jeho tvrzení škodu do 17. 6. 2005, tedy do doby, kdy byl uzavřen smír mezi účastníky.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř). Uvádí, že soudy obou stupňů vcelku přesně formulovaly předmět vypořádání v předchozí věci vedené pod sp. zn. 15 C 9/2004 a vycházely z toho, že šlo o vypořádání sdružení. Přestože předmětem tohoto řízení je nárok z titulu náhrady ušlého zisku za dobu od 1. 1. 2004 do 17. 6. 2005, dospěly soudy obou stupňů k závěru o překážce věci rozsouzené. Nárok na náhradu škody uplatněný v tomto řízení nevyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jako tomu bylo při uzavření smíru v předchozím řízení o vypořádání majetku zaniklého sdružení, a nárok žalobce na náhradu škody za dobu od 1. 1. 2004 do 17. 6. 2005 nebyl předmětem předchozího řízení. Sdružení od 1. 4. 2004 již neexistovalo, a proto ani nárok na náhradu škody nemůže vyplývat z vypořádání sdružení. Uplatněný nárok vyplývá z jednání žalovaného, ke kterému došlo po zániku smluvního vztahu ze smlouvy o sdružení, a vznikl až po jejím ukončení dne 31. 3. 2004. Žalovaný způsobil žalobci škodu jednak za dobu od 1. 1. 2004 do 31. 3. 2004, kdy končila výpovědní lhůta pro vystoupení ze sdružení, a jednak za dobu od 1. 4. 2004 do 17. 6. 2005, kdy byl soudem schválen smír. Poukazuje na to, že vypořádání nároků ze sdružení a nárok na náhradu škody jsou dva rozdílné nároky opírající se o dva rozdílné právní tituly, o dvě zcela odlišné věci, navíc časově situované do dvou různých etap. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolací důvod ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není dán, a poukazem na čl. IV. smíru, v němž se účastníci dohodli, že jsou vypořádány jejich veškeré majetkové a finanční nároky vyplývající ze smlouvy o sdružení, dovozuje, že uzavřený soudní smír pokrývá veškeré vzájemné finanční nároky mezi účastníky. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s .ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., je důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 18. 9. 2007, Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).

Podle § 159a odst. 5 o. s .ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

Tato úprava je důsledkem závaznosti pravomocného rozsudku, vyjádřené v ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř., podle nějž v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Předpokladem překážky věci pravomocně rozsouzené je totožnost obou věcí. Totožnost věci je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení, který je určen konečným petitem žaloby a skutkovými okolnostmi, jimiž je petit zdůvodněn. O totožnost předmětu řízení jde, jestliže tentýž nárok vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn v předchozím řízení (ze stejného skutku). Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl skutek, který byl předmětem původního řízení, posouzen soudem po právní stránce nebo zda byl po právní stránce posouzen správně. O stejný předmět řízení jde i tehdy, jestliže v novém řízení je stejný skutek právně kvalifikován jinak než v řízení původním (srov. též Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, str. 735 s násl.).

Smírem podle ust. § 99 odst. 1 o. s. ř., který je zvláštním druhem narovnání, si účastníci dohodou uzavřenou v občanském soudním řízení upravují svá práva a povinnosti. Smír lze uzavřít nejen o celém předmětu řízení, ale může rámec předmětu řízení překročit a týkat se i právního vztahu, který nebyl předmětem řízení, pokud to z jeho obsahu vyplývá. Pokud mají být smírem upravena ještě další vzájemná práva a povinnosti vyplývající z jiných právních vztahů účastníků, musí to z obsahu soudního smíru jednoznačně vyplývat. Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku (§ 99 odst. 3, věta prvá, o. s. ř) a v rozsahu práv a povinností, na které se vztahuje, může samozřejmě tvořit překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 o. s. ř.).

V dané věci je nepochybné, že smírem schváleným usnesením Okresního soudu ve Vsetíně pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 17. 6. 2005, č. j. 15 C 9/2004-41, došlo k dohodě o vzájemném vypořádání mezi žalobcem a žalovaným ze smlouvy o sdružení. Součástí tohoto smíru je i dohoda obou účastníků o tom, že tímto smírem jsou vypořádány jejich veškeré majetkové a finanční nároky, vyplývající ze smlouvy o sdružení, uzavřené dne 1. 10. 1994 . Toto vypořádání bylo omezeno na vzájemné nároky vyplývající ze závazkového právního vztahu, vzniklého ze smlouvy o sdružení, tedy ze vztahu, jehož právním důvodem vzniku (§ 489 obč. zák.) byla smlouva o sdružení, a nemohlo proto automaticky zahrnovat nároky vyplývající z jiných jejich právních vztahů, tedy ani vztahů mimosmluvních, vzniklých z jiných právních skutečností, než je smlouva o sdružení (srov. § 585 a násl. obč. zák.).

Odvolací soud při přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení považoval za rozhodující datum uzavření soudního smíru a tu skutečnost, že uplatněný nárok na náhradu ušlého zisku je požadován za dobu do dne uzavření smíru. Nehledě k tomu, že smír - jak je v něm výslovně uvedeno - se týkal vzájemných práv a povinností žalobce a žalovaného vyplývajících ze smlouvy o sdružení, takže podstatné bylo spíš datum, kdy skončilo jejich sdružení, odvolací soud přehlédl, že pro existenci překážky věci pravomocně rozsouzené jsou rozhodující jiné okolnosti, a to - kromě totožností účastníků předchozího a nynějšího řízení - totožnost předmětu řízení, který je určen konečným petitem žaloby a vymezen je skutkovými okolnostmi, jimiž je petit zdůvodněn. Jak vyplývá z obsahu spisu a jak odvolací soud výslovně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, skutkové vylíčení děje a rovněž žalobní petit v předchozí věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 15 C 9/2004 je zcela odlišný od skutkových tvrzení a žalobního petitu v této věci. Za této situace nelze ovšem dovodit existenci neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 o. s. ř.), jež by bránila projednání této věci.

Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. je chybný. Dovolací důvod podle ust. § 241a odst. 2 písm a) o. s. ř. byl uplatněn opodstatněně.

Dovolací soud proto podle ust. § 243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř. napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (ust. § 243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.)

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. Marta Š k á r o v á
předsedkyně senátu