25 Cdo 3259/2013
Datum rozhodnutí: 18.02.2015
Dotčené předpisy: § 26 odst. 7 předpisu č. 13/1997Sb., § 420 obč. zák., § 243c odst. 1 o. s. ř., § 237 o. s. ř.



25 Cdo 3259/2013

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně I. K., zastoupené JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami VII, ul. 28. října 184, proti žalované OXYGEN s. r. o., se sídlem v Příbrami VIII, Školní 148, IČO 26710374, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem advokátem se sídlem v Příbrami III, Na Flusárně 168, za účasti České pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 246/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. března 2013, č. j. 25 Co 32/2013-150, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. března 2013, č. j. 25 Co 32/2013-150, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. Pokud dovolatelka namítá, že se odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2731/2008, 2 Cdon 1172/97 a 2 Cdon 279/96, nelze jí přisvědčit, neboť v uvedených rozhodnutích se jednalo o vymezení pojmu závady ve schůdnosti v případě objektivní odpovědnosti vlastníka, popř. správce komunikace za škody způsobené závadami ve schůdnosti podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, který se na projednávaný případ nevztahuje, neboť úraz na účelové komunikaci v areálu žalované se posuzuje podle § 420 obč. zák. Proto ani rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2731/2008, v němž bylo řešeno, zda vady, jež se vyskytovaly na chodníku v době úrazu, měly charakter závady ve schůdnosti ve smyslu § 26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., nelze vztahovat na daný případ (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 65/2005, sp. zn. 25 Cdo 657/2006 a rovněž sp. zn. 25 Cdo 1816/2012, jež se týká téže věci). Pokud dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné skutkové zjištění a namítá, co bylo či nebylo v řízení prokázáno, nejsou tyto námitky způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).

V dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti dovolatelka neuvedla žádné důvody dovolání ani splnění předpokladů přípustnosti dovolání; v tomto rozsahu dovolání vykazuje vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§ 241a odst. 2, § 241b odst. 3, 243c odst. 1 o. s. ř.).

Z tohoto důvodu a proto, že odvolací soud se ve svém rozhodnutí neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani nejde o právní otázku dosud dovolacím soudem neřešenou nebo rozdílně rozhodovanou, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. února 2015

JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu