25 Cdo 3239/2012
Datum rozhodnutí: 31.01.2013
Dotčené předpisy: § 10a o. s. ř., § 104 o. s. ř., § 243b odst. 5 o. s. ř.




25 Cdo 3239/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) Mgr. E. K. , b) M. F. , c) O. K. , d) I. F. , e) M. F. , f) V. H. , g) Občanského sdružení Právo , IČO 26630885, se sídlem Třinec, Zelená 326, proti žalovanému JUDr. P. K. , správci konkursní podstaty úpadce České národní záložny, spořitelní a úvěrové družstvo, IČO 65138058, se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Kostelní 23, advokátu v Ostravě - Moravské Ostravě, Poštovní 2, zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Karviná - Fryštát, K. Sliwky 126/18, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 82 C 50/2010, o odvolání žalobců b) c), d), e) a f) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2011, č.j. 57 Co 529/2011-98, takto:

I. Řízení o odvolání se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před Nejvyšším soudem.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 11. 2011, č.j. 57 Co 529/2011-98, změnil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2011, č.j. 82 C 50/2010-66, v napadeném výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podali žalobci b), c), d), e) a f) dne 23. 1. 2012 námitky směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení. Tvrdili, že zpětvzetím žaloby na náhradu škody bylo řízení zastaveno, a tudíž správce konkursní podstaty nebyl nikterak poškozen, neboť on i jeho právní zástupce byl vysoce odměňován z konkursní podstaty po celých 10 let. Požadují, aby Krajský soud v Ostravě, pokud žalobcům neumožnil podat dovolání k vyšší instanci, opětovně zhodnotil návrh žalovaného správce a v plné výši ho zamítl.

Vzhledem k přechodnému ustanovení čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb. posoudil Nejvyšší soud podání žalobců podle znění občanského soudního řádu účinného do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř. ).

Podle § 201 o. s. ř. je odvolání opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně. O odvoláních proti rozhodnutí okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť Krajský soud v Ostravě rozhodoval jako soud odvolací srov. ustanovení § 9, 9a a 10 o. s. ř.). Opravným prostředkem, jímž lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, připouští-li to zákon, je dovolání (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.).

Jelikož odvolání není opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, občanský soudní řád neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu k jeho projednání. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jenž má ve smyslu § 104 odst. 1 a § 243c odst. 1 o. s. ř. za následek zastavení řízení o takovém odvolání.

Nejvyšší soud, jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, je příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení, jestliže proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. SJ 85/2001).

Za situace, kdy zde není jak je výše uvedeno soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2011, č.j. 57 Co 529/2011-98, Nejvyšší soud řízení o tomto podání žalobců zastavil (§ 243c, § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.).

Nad rámec uvedeného dovolací soud uvádí, že i kdyby žalobci své podání obsahově formulovali jako dovolání, takové dovolání by nebylo přípustné, neboť napadený nákladový výrok není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 237 odst. 1 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 1133/2005) a přípustnost nelze dovodit ani z ustanovení § 238 odst. 1, § 238a odst. 1, § 239 o. s. ř. (srov. též usnesení ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněném pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. za situace, kdy žalovanému který by ve smyslu těchto ustanovení měl právo na jejich náhradu v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2013
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu