25 Cdo 3167/2014
Datum rozhodnutí: 26.11.2014
Dotčené předpisy: § 14 předpisu č. 51/2006Sb., § 441 obč. zák., § 51 odst. 2 předpisu č. 458/2000Sb. ve znění do 03.07.2009, § 98a odst. 1 písm. a) předpisu č. 458/2000Sb., § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



25 Cdo 3167/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a.s., se sídlem Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, PSČ 405 02, IČO: 247 29 035, zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Navrátilovou, Ph. D., advokátkou se sídlem Praha 8, Prvního pluku 206/7, proti žalované S. B. , zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Ostrava, Poštovní 39/2, o 196.492,00 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 22 C 204/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 12. 2013, č. j. 8 Co 883/2013-190, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.229,- Kč k rukám doc. JUDr. Mgr. Jany Navrátilové, Ph. D., advokátky se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 30. 11. 2012, č. j. 22 C 204/2011-121, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 143.503,00 Kč s příslušenstvím, co do částky 52.926,00 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně dodávala do odběrného místa žalované elektřinu, dne 12. 1. 2009 zjistil pracovník ČEZ Měření, s.r.o., poškození úředních značek měřicího zařízení, na základě toho byla 17. 8. 2009 provedena další kontrola , při níž byl elektroměr odebrán a zaslán ke znaleckému posouzení, z něhož vyplynulo, že elektroměr je opatřen falzy úředních značek, jejichž poškození svědčí o opakovaných zásazích, a číselníky nesou mechanické stopy jejich násilného přetáčení . S odkazem na konstantní judikaturu soud posoudil uplatněný nárok na náhradu za neoprávněný odběr el. energie podle zákona č. 458/2000 Sb. a vyhlášky č. 51/2006 Sb. a výši náhrady stanovil podle § 14 uvedené vyhlášky s tím, že v období po první provedené kontrole se na vzniku škody podílela stejnou měrou žalobkyně (§ 441 obč. zák.), která ač věděla o možném neoprávněném odběru, další kontrolu nechala provést opožděně. V souladu s § 15 uvedené vyhlášky soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru ve výši 13.503,- Kč.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. 12. 2013, č. j. 8 Co 883/2013-190, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, změnil jej jen ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením základu nároku podle zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, i se stanovením výše náhrady škody dle ust. § 14 a 15 vyhlášky č. 51/2006 Sb. včetně posouzení míry spoluúčasti žalobkyně na vzniklé škodě dle ust. § 441 obč. zák.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 o. s. ř. s tím, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá chybné posouzení zákonných předpokladů odpovědnosti odběratele za škodu vzniklou dodavateli neoprávněným odběrem a chybné posouzení spoluúčasti žalobkyně na vzniku škody. Poukazuje na neústavnost vyhlášky č. 51/2006 Sb., která zvýhodňuje dodavatele v tom, že nemusí prokazovat protiprávní jednání odpovědné osoby ani výši skutečné škody. Uvádí, že pod sp. zn. Pl. ÚS 29/13 je u Ústavního soudu vedeno řízení o zrušení ust. § 98a odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., a pokud bude Ústavním soudem tomuto návrhu vyhověno, bude to mít zásadní vliv na právní posouzení nároku žalobkyně. S ohledem na neústavnost zákona č. 458/2000 Sb. i vyhlášky č. 51/2006 Sb. dovozuje, že výše škody měla být posouzena podle občanského zákoníku, a za dobu od prvé kontroly elektroměru do doby jeho výměny měla žalobkyně nést výlučnou odpovědnost za škodu pro svou nečinnost. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil mu věc k novému projednání.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání plně ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu, s tím, že je v souladu s konstantní judikaturou a není důvod, aby právní otázka byla posouzena jinak. Ohledně neústavnosti prováděcího předpisu o výši škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny poukázala na usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 29/13, které bylo vydáno dne 1. 4. 2014. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno 18. 12. 2013, tj. po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř. ) srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Především je třeba uvést, že otázkou předpokladů náhrady škody za neoprávněný odběr el. energie a její výše se dovolací soud opakovaně zabýval v řadě svých rozhodnutí (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 916/2005, sp. zn. 25 Cdo 2768/2004, sp. zn. 25 Cdo 2617/2010, sp. zn. 25 Cdo 3606/2012, sp. zn. 25 Cdo 916/2005, sp. zn. 25 Cdo 229/2008, sp. zn. 25 Cdo 2412/2009), nejedná se tedy o otázku dosud neřešenou, ani řešenou rozdílně a nejde ani o případ, že by se v dané věci odvolací soud při právním posouzení uplatněného nároku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Mylně proto považuje dovolatelka otázku aplikace zákona č. 458/2000 Sb. a vyhlášky č. 51/2006 Sb. za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Z obsahu dovolání není navíc patrno, od které ustálené rozhodovací praxe při řešení otázky předpokladů odpovědnosti za neoprávněný odběr a otázky spoluúčasti poškozeného na vzniku škody by se rozhodnutí odvolacího soudu mělo odchylovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).

Dovolatelka odvozuje nesprávnost aplikace zákona č. 458/2000 Sb. a vyhlášky č. 51/2006 Sb. z neústavnosti těchto předpisů, jež má být konstatována Ústavním soudem ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 29/13.

K tomu lze dodat, že plenárním usnesením Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13, byl odmítnut návrh na zrušení ustanovení § 98a odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů a na vyslovení protiústavnosti ustanovení § 51 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění účinném do 3. 7.2009.

Námitka dovolatelky o nemožnosti aplikace uvedených právních předpisů pro jejich neústavnost není tedy důvodná.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné řešení otázky právní, není naplněn (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243d písm. a), § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Náklady dovolacího řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon (tj. vyjádření k dovolání, které bylo sepsáno dne 21. července 2014) ve výši 8.980 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměňování advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, z náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 této vyhlášky v částce 300 Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze součtu těchto částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. (1.949 Kč), celkem tedy 11.229,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2014

JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu