25 Cdo 3164/2007
Datum rozhodnutí: 07.01.2010
Dotčené předpisy:




25 Cdo 3164/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně obce K., zastoupené advokátem, proti žalované České republice Č. ú. z. a k., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 17 C 50/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2007, č. j. 17 Co 92/2004-184, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :



Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 3. 2007, č. j. 17 Co 92/2004-184, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 2. 10. 2003, č. j. 17 C 50/99-159, ve výroku, jímž Okresní soud ve Zlíně zamítl žalobu na zaplacení 1.668.471,30 Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, a to poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně ze dne 16. 12. 1999, č. j. 17 C 50/99-115, jímž byla žaloba zamítnuta, byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 11. 2002, č. j. 13 Co 254/200-138. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s ním dovodil, že nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, neboť rozhodnutí o vkladu vlastnického práva k nemovitostem, od nějž žalobkyně dovozuje újmu spojenou s pozbytím svého vlastnického práva k nemovitostem, nebylo pro nezákonnost zrušeno. Žalobkyně převedla vlastnické právo na třetí osobu platnou kupní smlouvou a okolnost, že vklad vlastnického práva k nemovitostem pro nabyvatele byl povolen na základě návrhu, který podal k tomu nezmocněný advokát, nepředstavuje důvod nicotnosti rozhodnutí orgánu státu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. S odkazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu dovozuje nicotnost rozhodnutí vydaného ve správním řízení, jehož překážka (nedostatek zmocnění k podání návrhu) nebyla odstraněna, a namítá nesprávnost závěru odvolacího soudu o tom, že nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu spočívající ve ztrátě vlastnického práva k nemovitostem. Podle dovolatelky představuje vklad vlastnického práva na základě nicotného rozhodnutí nesprávný úřední postup, jak také podle § 18 zákona č. 58/1969 Sb. svůj nárok kvalifikovala. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení čl. II bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o.s.ř.), neboť dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 14. 3. 2007. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby. Nejde tak o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani podle písmena b) tohoto ustanovení, neboť po předchozím zrušení rozhodnutí odvolacím soudem rozhodl soud prvního stupně shodně; dovolání tedy může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, a to zásadního významu.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva nebylo pro nezákonnost zrušeno, a správně a v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou dovolacího soudu dovodily, že podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je, že toto pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, přičemž soud, rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu, není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad tohoto rozhodnutí se zákonem (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, publikované pod C 4030 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck). Závěr o tom, že nejde ani o rozhodnutí nicotné, pak odpovídá například závěrům obsaženým v usnesení NS ČR ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 22 Cdo 287/2007 (Soubor, C 6042), obdobně též v rozsudku ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2055/2003 (Soubor, C 2063), či v rozsudku ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 657/2003 (Soubor, C 1915). Pak je tedy zřejmé, že napadený rozsudek není rozhodnutím, které by z hlediska uplatněných dovolacích námitek mohlo mít dopad do rozhodovací praxe soudů ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. Dovolání žalobkyně tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. ledna 2010

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu