25 Cdo 3156/2005
Datum rozhodnutí: 26.01.2006
Dotčené předpisy: § 241b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 3156/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) Š. L., a 2) M. L., oběma zastoupeným advokátkou, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 C 307/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. února 2004, č. j. 25 Co 483/2003-160, takto:

I. Dovolání s e o d m í t á .

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 28. 6. 2002, č. j. 9 C 307/2001-96, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 129.950,- Kč, zamítl žalobu na zaplacení částky 123.750,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení a vůči státu.

K odvolání všech účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2004, č. j. 25 Co 483/2003-160, rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavé části změnil tak, že uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 123.750,- Kč, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.

Proti tomuto rozsudku podali oba žalovaní prostřednictvím své zástupkyně tzv. blanketní dovolání s tím, že bude odůvodněno ve lhůtě jednoho měsíce. V doplněném podání, reagujícím na výzvu soudu prvního stupně ze dne 15. 10. 2004 k odstranění vad dovolání, uvádějí, že přípustnost dovolání je dána podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a c) o.s.ř., a to z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. Otázku zásadního právního významu spatřují v tom, zda je možné za listinný důkaz považovat listinu zpracovanou v elektronické formě a předložit ji soudu jako důkaz bez obálky potvrzené poštou, podacího lístku o odeslání doporučeně, zapsání v knize odeslané pošty u firmy odesílatele apod., s ohledem na možnost dodatečného vyhotovení této listiny. Namítají, že následné hodnocení listinných důkazů předložených žalobcem vedlo k nesprávnému posouzení věci. Neztotožňují se rovněž se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, nesouhlasí s aplikací ustanovení § 136 o.s.ř. pro stanovení výše nároku, poukazují na rozpor ve výpovědích svědků a žalobce. Dále dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci v otázce úmyslného způsobení škody žalobci v podobě ušlého zisku a s tím související nemožnost užití moderačního ustanovení § 450 obč. zák. Navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalobce uvedl, že je dovolání sice přípustné, nikoliv důvodné. Přestože dovolatelé odkazují na dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., v odůvodnění však uvádějí skutečnosti směřující do skutkových zjištění, ke kterým jak soud odvolací, tak soud prvního stupně dospěly shodně. Žalobce má za to, že námitky dovolatelů ohledně listinných důkazů jsou ryze skutkového charakteru a nemohou založit odůvodněnost dovolání, neboť se nejedná o právní posouzení věci, ale fakticky o hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Dále poukazuje na skutečnost, že konkrétně neuvádějí, v čem spatřují nesprávné právní posouzení věci soudem odvolacím, na jehož základě neaplikoval ustanovení § 450 obč. zák. Navrhuje, aby dovolací soud v případě, že nevyužije ustanovení § 243b odst. 1 o.s.ř., zamítl dovolání žalovaných, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náležitosti, jde o vadné podání. Postupem podle § 43, § 209 a § 241b odst. 3 o.s.ř. je třeba odstranit ty vady, které brání v pokračování řízení, tj. zejména nedostatek uvedení rozsahu, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, jestliže z obsahu dovolání nelze dovodit, které výroky rozhodnutí dovolatel napadá, a rovněž nedostatek označení dovolacích důvodů, které dovolatel uplatňuje. Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je totiž vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu a dovolatel tak v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených, případně že napadne dovoláním jen část výroku o dělitelném plnění. Chybí-li označení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).

Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání (srov. usnesení NS ČR ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o.s.ř.), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. tak zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání docházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení (shodně srov. též důvodovou zprávu k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jehož prostřednictvím bylo uvedené ustanovení vtěleno do občanského soudního řádu). Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).

V posuzovaném případě je z obsahu spisu zřejmé, že žalovaní proti rozsudku odvolacího soudu, jehož stejnopis byl zástupkyni žalovaného 1) doručen dne 19. 5. 2004 a žalovanému 2) dne 31. 5. 2004, podali prostřednictvím advokátky ve dvouměsíční lhůtě, tj. dne 13. 7. 2004 tzv. blanketní dovolání, v němž pouze uvedli, proti kterému rozhodnutí směřuje, s tím, že dovolání odůvodní do jednoho měsíce; nevymezili však jeho rozsah ani neoznačili dovolací důvody, které by obsahově specifikovali. Protože dovolatelé byli právně zastoupeni ve smyslu ustanovení § 241b odst. 3 část věty druhé za středníkem o.s.ř., připadl poslední den lhůty k doplnění dovolání (§ 241b odst. 3 o.s.ř.) u žalovaného 1) na pondělí 19. 7. 2004, u žalovaného 2) na pondělí 2. 8. 2004 (§ 57 odst. 2 o.s.ř.); dovolatelé sice podáním ze dne 11. 10. 2004 doplnili odůvodnění svého dovolání tak, že uvedli rozsah dovolání, vymezili dovolací důvody a skutkově je specifikovali, avšak učinili tak až po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty (§ 241b odst. 3 a § 240 odst. 1 o.s.ř.), během níž bylo možno vady dovolání odstranit. Na tom nic nemění okolnost, že usnesením ze dne 15. 10. 2004, č. j. 9 C 307/2001-175 (doručeno dne 19. 10. 2004), je Okresní soud v Kolíně vyzval k odstranění vad dovolání, neboť taková výzva již byla nadbytečná a neměla vliv na to, že zákonná lhůta již předtím uplynula.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a dovolání žalovaných, podané ještě v zákonné lhůtě, postrádá vymezení rozsahu dovolání spolu s označením dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, nelze v dovolacím řízení pro tyto nedostatky dovolání pokračovat. Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud České republiky, aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi, dovolání žalovaných podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 první věty o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 7.500,- Kč (odměna z částky určené podle § 2, § 3 a § 15 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vypočítaná podle § 10 odst. 3 a § 3 odst. 1 bod 6. vyhlášky, zaokrouhlená podle § 16 odst. 2 vyhlášky, snížená na polovinu a limitovaná podle § 14 odst. 1 a poté podle § 18 odst. 1 vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 75,- Kč, celková částka tak činí 7.575,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2006

JUDr. Petr Vojtek,v.r.

předseda senátu