25 Cdo 314/2010
Datum rozhodnutí: 28.02.2012
Dotčené předpisy: § 449 odst. 1 obč. zák.



25 Cdo 314/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. F. L., zastoupeného JUDr. Petrem Svatošem, advokátem se sídlem Ostrava Moravská Ostrava, Sadová 1585/7, proti žalovanému JUDr. L. S., správci konkursní podstaty úpadce Státního statku Staré Město, státního podniku, se sídlem Staré Město, IČO 00018112, za účasti vedlejšího účastníka České kanceláře pojistitelů, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, IČO 70099618, zastoupené Českou pojišťovnou a.s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, IČO 45272956, o 213.120,40 Kč, vedené u Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově pod sp. zn. 7 C 268/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 8. 2009, č. j. 8 Co 379/2009-84, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozsudkem ze dne 2. 4. 2009, č. j. 7 C 268/2008-63, zamítl žalobu na zaplacení 213.120,40 Kč s úrokem z prodlení od 10. 10. 2008 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu nákladů ve výši 206.886,- Kč na pořízení nového osobního automobilu v rámci náhrady škody na zdraví. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce v dětském věku v r. 1965 při dopravní nehodě zaviněné tehdejším zaměstnancem státního statku (právním předchůdcem žalovaného) utrpěl závažné zdravotní postižení, v jehož důsledku je trvale upoután na invalidní vozík. Nároky žalobce (bolestné a za ztížení společenského uplatnění) byly odškodněny, v r. 2005 mu byla přiznána částka 205.669,- Kč na pořízení osobního automobilu a 119.063,- Kč na stavební úpravy bezbariérového přístupu rekreačního domku žalobce. Od prosince 1999 žalobce užíval osobní automobil s upraveným řízením Škoda Felicia Combi, který 27. 5. 2008 prodal za 60.000,- Kč, a následně za 324.800,- Kč koupil nové vozidlo Renault Clio Grandtour; byla mu vrácena DPH (51.859,- Kč) a byl mu přiznán příspěvek na zakoupení vozidla ve výši 6.055,- Kč a 64.964,- Kč na jeho zvláštní úpravu. V této souvislosti žalobce vykonal tři cesty do Týnce nad Labem, za něž požaduje náhradu cestovních nákladů (6.270,90,- Kč). Soud uzavřel, že uplatněný nárok nesplňuje podmínky § 449 odst. 1 obč. zák. a výklad žalobce tohoto ustanovení je nedůvodně extenzivní. Ve smyslu uvedeného ustanovení nejde totiž o jakékoliv výdaje vynaložené v souvislosti s následky poškození zdraví, neboť zákon právo na jejich náhradu výslovně vztahuje jen na náklady účelně vynaložené, které slouží k obnovení nebo ke zlepšení zdravotního stavu poškozeného. Náklady na pořízení nového osobního automobilu nejsou oním zákonem předpokládaným druhem nákladů, navíc s přihlédnutím k tomu, že žalobce měl k dispozici dotované vozidlo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, které za tímto účelem také prodal k dalšímu běžnému užívání.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 8. 2009, č. j. 8 Co 379/2009-84, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i s jeho závěrem o nedůvodnosti žaloby. Uzavřel, že žalobcem vynaložené částky na zakoupení nového automobilu nejsou výdajem vynaloženým v souvislosti s léčením následků poškození zdraví ve smyslu § 449 obč. zák. a ani na základě ustanovení § 420 či § 444 a násl. obč. zák. nelze uplatněný nárok přiznat. Na tom nic nemění, že předtím byla žalobci přiznána náhrada nákladů na zakoupení nového automobilu rozsudkem Okresního soudu v Bruntále č. j. 8 C 227/2001-322.

Tento rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Rekapituluje důvody rozhodnutí soudů obou stupňů a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu se závěry rozsudku Okresního soudu v Bruntále z roku 2005, s dikcí ust. § 449 obč. zák. i s ustálenou judikaturou, která nijak nevyčleňuje určité druhy nákladů spojených s léčením z možnosti odškodnění, a otázka, zda pořízení osobního automobilu může být účelně vynaloženým nákladem spojeným s léčením, příp. za jakých podmínek, není ustálenou judikaturou řešena. Uvádí, že automobil mu nahrazuje nejen nohy, ale i mobilní soukromí, které ze zdravotních důvodů potřebuje. Svůj stav ničím nezavinil, a proto nevidí jediný důvod, aby nesl výdaje spojené s nákupem vozidla, bez kterého se prakticky neobejde, které mu umožňuje pohyb ve značném rozsahu a tím fakticky i návrat do normálního života. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že náklady na pořízení nového automobilu nelze považovat za výdaje podle § 449 obč. zák., navíc rozhodnutí odvolacího soudu je příliš stručně odůvodněno a nevyplývá tak z něj, jakými úvahami se soud při svém rozhodnutí řídil. Uvádí, že původní automobil zakoupil v roce 1999, po 8,5 letech užívání nebyl v dobrém stavu, projevovala se koroze karoserie, veškeré agregáty potřebovaly důkladnou opravu a ruční řízení již nebylo spolehlivé. Rozhodujícím důvodem pro pořízení nového vozu byla pro něj zvyšující se pravděpodobnost vzniku závady, nikoliv jeho touha po luxusnějším vozidle. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

V dané věci se přípustnost dovolání řídí podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je přípustné, jen jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, posuzuje právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci, ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Žádná z námitek dovolatele nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.

Právní otázka předložená dovolatelem v obecné rovině, zda pořízení osobního automobilu, příp. za jakých podmínek, může být účelně vynaloženým nákladem ve smyslu § 449 odst. 1 obč. zák., z hlediska důvodnosti uplatněného nároku nemá právní význam. Právní názor odvolacího soudu v dané věci se totiž vztahuje na konkrétně zjištěný skutkový stav a jeho názor, že není důvodný nárok žalobce na náhradu nákladů vynaložených na výměnu ojetého vozu za nově koupený, je v souladu s ustanovením § 449 odst. 1 obč. zák., které právo na náhradu výslovně vztahuje jen na náklady účelně vynaložené, spojené s léčením následků újmy na zdraví způsobené škůdcem, tedy nákladů, jejichž účelem je obnovení zdraví poškozeného nebo alespoň zlepšení jeho zdravotního stavu. V rozporu s dosavadní judikaturou soudů vyšších stupňů není ani závěr odvolacího soudu, že výdaje žalobce v souvislosti s nákupem nového vozu po prodeji dosavadního ojetého, leč funkčního vozu, není v daném případě účelným nákladem na léčbu, na rehabilitaci, na léčebnou či ortopedickou pomůcku a ani rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 7. 2005, č. j. 8 C 227/2001-322, na nějž dovolatel poukazuje, nezakládá žalobci nárok na náhradu plné výše kupní ceny dalšího vozu. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí vypořádal i s touto námitkou, když poukázal na to, že v občanském soudním řízení je soud vázán toliko rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu (§ 135 odst. 1 o. s. ř.).

Skutkové námitky, jimiž dovolatel zdůvodňuje potřebu používání nového vozu, nejsou otázkou právní. Vytýká-li soudům obou stupňů nedostatek skutkových zjištění ohledně jeho potřeby nového osobního automobilu, jeho námitky směřují proti zjištěnému skutkovému stavu, z něhož rozhodnutí odvolacího soudu vychází. Nejedná se tedy o námitku nesprávného řešení otázky právní, ale o námitku proti skutkovým zjištěním, tedy o dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze úspěšně uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1164, svazek 16, ročník 2002). Z tohoto důvodu nemůže být přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založena. Za této situace ani námitka příliš stručného odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jež je dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., neboť sama o sobě žádný zásadní právní význam nemá a na výsledek řízení nemůže mít vliv. Nehledě k tomu, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nevybočuje z požadavků § 211, § 157 odst. 2 o. s. ř. a je jasné a jednoznačné, i o dovolacím důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. platí, že otázka právního výkladu procesního ustanovení musí být procesní otázkou zásadně právně významnou ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.

Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvod pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.

Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému ani vedlejšímu účastníkovi náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu