25 Cdo 3137/2015
Datum rozhodnutí: 05.11.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř., § 243f odst. 3 o. s. ř.



25 Cdo 3137/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce Ing. F. S. , zastoupeného JUDr. Irenou Baladovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Ovocný trh 580/2, proti žalované MVDr. K. K. , zastoupené JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Hroznová 470/13, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 302/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 3. 2015, č. j. 22 Co 237/2015-324, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 464.388,- Kč s příslušenstvím, představující hodnotu klisny, jež byla utracenu z důvodu chybného lékařského postupu žalované.

Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 5. 3. 2015, č. j. 22 Co 237/2015-324, potvrdil v prvním výroku rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 9. 2014, č. j. 23 C 302/2011-262, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 464.388,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; druhým výrokem odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu, jeho oběma výrokům, podal žalobce dovolání, neboť jsou podle dovolatele naplněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu, že ze strany žalované nedošlo k pochybení, jež by zakládalo její odpovědnost za škodu. Pochybení soudu spatřuje v rozporném hodnocení skutkové situace, když nedošlo k doplnění dokazování podle návrhu žalobce pro neúplnost ve znaleckém posudku Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Zpochybňuje též závěr soudu, že nebylo spolehlivě zjištěno, že úhyn koně byl vyvolán podanými léky či postupem žalované, která naopak postupovala ve všech směrech správně, tudíž předpoklady odpovědnosti žalované za vzniklou škodu nejsou dány. Podle dovolatele došlo postupem soudu k odejmutí jeho práva na spravedlivou ochranu jeho práv a oprávněných zájmů. Napadá též závěr soudu o neexistenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a vznikem škody na straně žalobce. Dovolatel tvrdí, že žalovaná porušila svoji povinnost provést veškeré postupy, které by zajistily odpovídajícím způsobem správnou diagnosu a s tím spojené léčebné a vyšetřovací postupy život zachraňující. Vytýká též odvolacímu soudu, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení nevzal v úvahu důvody zvlášť zřetele hodné a nepřiznal žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů řízení a za právní zastoupení. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání žalobce, směřující do obou výroků, neobsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť v něm dovolatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ač takové vymezení je nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání. Dovolání přitom musí být formulováno tak, aby z něj bylo přesně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za splněné, a pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části nepostačuje (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).

Dovolatelem v dovolání vznesený požadavek, aby byla v daném případě otázka příčinné souvislosti dovolacím soudem posouzena jinak, tj. odlišně, než jak ji posoudil odvolací soud, neodpovídá ani jednomu z taxativně vymezených předpokladů přípustnosti dovolání stanovených v § 237 o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). Přes relativní obsáhlost dovolání nelze ani z jeho obsahu dovodit, v čem spatřuje dovolatel splnění předpokladů přípustnosti, když především polemizuje se soudy zjištěným skutkovým stavem a hodnocením důkazů.

Z obsahového hlediska tak dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti. Jelikož dovolání postrádá obligatorní náležitosti a uvedený nedostatek nebyl v zákonné lhůtě odstraněn (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), přičemž použití výzvy soudu k odstranění vad dovolání je zákonnou úpravou výslovně vyloučeno (§ 243b o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. listopadu 2015

JUDr. Robert Waltr předseda senátu