25 Cdo 3111/2010
Datum rozhodnutí: 30.03.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 224 odst. 1 o. s. ř., § 146 odst. 3 o. s. ř.




25 Cdo 3111/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) J. B. , b) P. I. , c) P. M. , všichni zast. Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Nad Lesíkem 2269, proti žalovanému: Družstvo pro rekreační bydlení se sídlem v Praze 5, Zborovská 1074/30, IČ 00056227, zast. JUDr. Luďkem Trundou, advokátem se sídlem v Praze 4, Nad Opatovem 2140, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 297/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2007, č. j. 23 Co 90/2007-149, takto:

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2007, č. j. 23 Co 90/2007-149, podal žalovaný dovolání, o němž Nejvyšší soud České republiky rozhodl usnesením ze dne 15. prosince 2009, č. j. 25 Cdo 4483/2007-170, podle ust. § 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. tak, že se dovolání odmítá a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Rozhodnutí bylo podle ust. § 243c odst. 2 o. s. ř. odůvodněno tím, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustný, neboť námitky dovolatele se týkaly vesměs otázek skutkových a provedeného dokazování; nákladový výrok byl odůvodněn podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 143 odst. 3 o. s. ř. tím, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů a protistraně náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2010, sp. zn. III. ÚS 844/10, byl výrok uvedeného usnesení Nejvyššího soudu o náhradě nákladů dovolacího řízení zrušen proto, že dovolací soud v rozporu s obsahem spisu vycházel při svém rozhodnutí o náhradě nákladů řízení z nesprávného závěru, že náklady v dovolacím řízení žalobcům nevznikly, a přehlédl, že žalobci 15. 1. 2008 podali prostřednictvím svého tehdejšího zástupce advokáta písemné vyjádření k dovolání.

Nejvyšší soud proto znovu rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, jak je ve výroku uvedeno. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, naopak jeho stíhá podle § 146 odst. 3 o. s .ř. povinnost k náhradě nákladů ostatním účastníkům. Vzhledem však k tomu, že již ze samotného obsahu dovolání je zřejmé, že v dané věci není dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a vzhledem k obsahu podaného vyjádření žalobců, v němž v podstatě polemizují s jednotlivými skutkovými námitkami dovolatele, nelze náklady, jež vznikly žalobcům v dovolacím řízení za odměnu advokáta za sepis vyjádření k dovolání, považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalovanému proto nebyla uložena povinnost k jejich náhradě.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu