25 Cdo 3106/2005
Datum rozhodnutí: 24.01.2006
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb., § 239 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 3106/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně V. V., proti žalovanému A. I., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 34/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005, č. j. 40 Co 1140/2005-30, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 10. 8. 2005, č. j. 8 C 34/2005-12, rozhodl, že se žalobkyni nepřiznává osvobození od soudních poplatků a její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci usnesením ze dne 30. 9. 2005, č. j. 40 Co 1140/2005-30, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.



Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že soud prvního stupně ani odvolací soud nedokázal, že ona vlastní majetek, a to ke dni 30. 9. 2005. Žádá o přidělení právníka, aby se mohla řádně bránit. Navrhla, aby bylo napadené usnesení zrušeno a její žádosti plně vyhověno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu nebylo třeba se zabývat tím, že dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř. (srov. § 241b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.).

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( § 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

V posuzovaném případě není přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. dána, neboť usnesením odvolacího soudu, které dovolatelka napadá, bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, které není rozhodnutím ve věci samé. Pojem věc sama je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. R 61/1998). V posuzovaném případě by tedy věcí samou mohl být např. požadavek na zaplacení částky 100,000.000,- Kč, nikoliv návrh na ustanovení zástupce účastníkovi a na přiznání osvobození od soudních poplatků.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech taxativně vyjmenovaných v uvedených ustanoveních, a vzhledem k tomu, že nejde o žádný z případů upravených v ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., nelze ani z tohoto ustanovení dovodit přípustnost dovolání žalobce.

Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. S ohledem na ust. § 241b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř. nebylo třeba se zabývat tím, že dovolatelka není pro dovolací řízení zastoupena advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř.

Dovolací soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a

§ 218 písm. c) o. s. ř.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jejích nákladů právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. ledna 2006

JUDr. Marta Škárová, v.r.

předsedkyně senátu