25 Cdo 3095/2005
Datum rozhodnutí: 29.10.2007
Dotčené předpisy:




25 Cdo 3095/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobců a) J. F. a b) B. F., obou zastoupených advokátem, proti žalované S., a. s., zastoupené advokátem, o 30.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 76/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2005, č. j. 24 Co 9/2005, 24 Co 10/2005-297, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.952,50 Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Poté, co byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2003, č. j. 24 Co 430/2003-132, zrušen rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 2. 2003, č. j. 8 C 76/98-97, jímž byla žaloba na náhradu škody způsobené na domě žalobců zamítnuta, a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení s tím, že pokud je žalovaná společnost (dále jen žalovaná ) právním nástupcem společnosti I.-S., a. s., která v době poškození domu žalobců byla provozovatelem lomu, je třeba věc posoudit podle § 432 obč. zák., podle nějž za škodu způsobenou odstřelem objektivně odpovídá provozovatel lomu, Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 19. 10. 2004, č. j. 8 C 76/98-170, ve spojení s usnesením ze dne 26. 11. 2004, 8 C 76/98-176, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 21.700,- Kč s 21 % úrokem od 12. 7. 1996 do zaplacení, co do částky 8.300,- Kč s 21 % úrokem od 12. 7. 1996 do zaplacení řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o odměně právního zástupce žalobců. Vyšel ze zjištění, že Vojenské stavby, a. s., na základě smlouvy s právním předchůdcem žalované provedly dne 11. 7. 1996 v lomu V. 102 clonový odstřel. Ačkoli byl odstřel proveden v souladu s předpisy a na základě řádného povolení Obvodního báňského úřadu v K., otřesy po odstřelu byly tak silné, že došlo k poškození budovy, jejímiž vlastníky jsou žalobci, a to k porušení zdí a stropů ve všech místnostech a k poškození střešní krytiny. Znaleckým posudkem byla vzniklá škoda ohodnocena na celkovou částku 21.700,- Kč (oprava omítek v částce 12.500,- Kč, oprava podlahy v částce 1.200,- Kč a oprava sklobetonů v částce 3.000,- Kč) a žalobci vzali žalobu co do částky 8.300,- Kč s příslušenstvím zpět. Soud posoudil uplatněný nárok podle § 432 obč. zák. a vzhledem k tomu, že provozovatelem lomu V. byl v rozhodné době právní předchůdce žalované, přičemž provozování lomu je zvlášť nebezpečným provozem, soud dovodil, že ačkoli samotný odstřel byl proveden V. s., a. s., na základě smlouvy o dílo, žalovaná jako právní nástupce provozovatele lomu objektivně odpovídá za škodu vzniklou žalobcům bez ohledu na skutečnost, že konkrétním provedením práce byl pověřen jiný subjekt.

K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 8. 2005, č. j. 24 Co 9/2005, 10/2005-297, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že žalobu co do 21 % úroku z částky 21.700,- Kč od 12. 7. 1996 do 13. 10. 1998 zamítl, jinak jej ve vyhovujícím výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. I po doplnění dokazování se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že žalovaná je právním nástupcem společnosti I.-S., a. s., která provozovala lom V., provoz lomu má charakter provozu zvlášť nebezpečného ve smyslu § 432 obč. zák., neboť se jedná o činnost, při které jsou užívány prostředky a přírodní síly, které nejsou zcela ovladatelné, aby bylo možno vyloučit relativně vysokou pravděpodobnost rizika a vzniku škodlivých následků. Proto provozovatel lomu odpovídá objektivně za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s provozem lomu, neboť má právní a faktickou možnost svůj nebezpečný provoz ovládat. V rámci povolení báňského úřadu k provádění trhacích prací, vydaného právnímu předchůdci žalované, byl proveden 102. clonový odstřel, po jehož provedení byly ohlášeny škody. Protože na základě vydaného povolení byl právní předchůdce žalované oprávněn provádět trhací práce a jemu také bylo uloženo plnit podmínky odstřelu, shledal nárok uplatněný proti žalované důvodným. Její poukaz na rozhodnutí publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 45, roč. 1962, nepovažoval za případný, neboť toto rozhodnutí vycházelo z odlišného ekonomického a zejména právního prostředí a nejedná se o skutkově totožnou situaci. Protože bylo prokázáno, že k poškození domu žalobců došlo v příčinné souvislosti se 102. clonovým odstřelem v rámci provozu lomu, žalovaná odpovídá za tuto škodu vzniklou žalobcům. Ostatně i v případě, že by se nejednalo o provoz zvlášť nebezpečný ve smyslu § 432 obč. zák., odpovídala by žalovaná objektivně za škodu způsobenou její provozní činností podle § 420a obč. zák. Při rozhodnutí o úrocích z prodlení vzal v úvahu, že žalobci netvrdili ani neprokázali, že by žalovanou k náhradě škody vyzvali ve smyslu § 563 obč. zák. dříve, než až v žalobě jí doručené, takže prodlení nastalo od 14. 10. 1998.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Namítá, že ve věci není pasivně legitimována. Je sice vlastníkem několika lomů, avšak provoz lomu sestává z řady činností, z nichž provozem zvláště nebezpečným jsou pouze trhací práce s použitím výbušnin, které žalovaná (její právní předchůdce) nikdy neprováděla a vždy je smluvně zjišťovala u jiných subjektů, které pro tuto činnost měly oprávnění, v daném případě se jednalo o V. s., a. s. V době vzniku škody byla podle zápisu v obchodním rejstříku jediným předmětem podnikání právního předchůdce žalované výroba těženého a drceného kameniva, což není provozem zvlášť nebezpečným ani příčinou destrukcí, které jsou předmětem tohoto sporu. Naopak společnost V. s., a. s., která má jako předmět podnikání v obchodním rejstříku zapsáno provádění trhacích a ohňostrojových prací , provedla 102. clonový odstřel dne 11. 7. 1996 v lomu V., a to v rámci svého předmětu činnosti, a proto za škodu odpovídá tato společnost, nikoli žalovaná; dovolatelka v tomto odkazuje na R 45/1962, v němž byl za provozovatele zvláště nebezpečného provozu označen ten, komu bylo na základě smlouvy zadáno provedení komorového odstřelu v kamenolomu. Dále namítá, že zde není příčinná souvislost mezi provozní činností právního předchůdce žalované, tedy zpracováním kamene, a vzniklou škodou. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením zrušil.

Žalobci ve vyjádření k dovolání souhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že žalovaná za škodu odpovídá podle § 432 obč. zák., popř. podle § 420a obč. zák. Bylo prokázáno, že žalovaná je právním nástupcem provozovatele lomu V., který měl povolení provádět v tomto lomu hornickou činnost za pomoci trhacích prací, a na jeho objektivní odpovědnost nemá vliv, zda provedením konkrétních prací pověřil jinou osobu. Předmět podnikání zapsaný v obchodním rejstříku není totožný s pojmem provoz. Rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 45/1962 není pramenem práva a není zcela seznatelný skutkový stav, z nějž tehdy soud vycházel. Názor, z něhož vychází rozsudek odvolacího soudu, že za škodu způsobenou zvlášť nebezpečným provozem odpovídá přímo provozovatel a nikoli subdodavatel, odpovídá základním principům demokratického právního řádu a takový postup nezbavuje provozovatele lomu práva domáhat se náhrady škody vůči subdodavateli. Navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není důvodné.

V případě odpovědnosti za škodu vyvolanou povahou provozu zvlášť nebezpečného podle § 432 obč. zák. jde o odpovědnost založenou na principu objektivním, jejíž základ tvoří kvalifikovaná událost, nikoli zaviněné porušení právní povinnosti. Předpokladem této odpovědnosti je, že škoda vyplývá ze samotné povahy provozu a že skutečně byla vyvolána zvlášť kvalifikovanou událostí. Uvedená podmínka je splněna, jestliže se projevily zvláštní vlastnosti provozu, kterými se projevuje v okolním světě jeho nebezpečnost a které jsou zároveň objektivně způsobilé vyvolat škodu u třetích osob. Je-li mezi vzniklou škodou, jejíž náhrada je požadována, a povahou provozu (jeho nebezpečností) příčinná souvislost, je to důvodem vzniku objektivní odpovědnosti podle § 432 obč. zák.

Provoz lomu, v němž se provádějí trhací práce, je bezesporu provozem zvlášť nebezpečným, kde dochází k využívání takových prostředků, jež znamenají pro okolí zvýšené a zpravidla přímé nebezpečí vzniku škod, a proces jejich využití má za určitých okolností vedlejší škodlivé účinky, s nimiž je spojen vysoký stupeň pravděpodobnosti vyvolání újmy. Jak vyplynulo ze skutkových zjištění, trhací práce v lomu V. byly provedeny v rámci hornické činnosti provozované v tomto dole a povolení provádět v dobývacím prostoru hornickou činnost s použitím trhacích prací bylo báňským úřadem vydáno právnímu předchůdci žalované. Provozovatel lomu odpovídá proto dle ustanovení § 432 obč. zák. za škodu tím způsobenou, a to bez ohledu, zda podle zápisu v obchodním rejstříku jsou trhací práce s použitím výbušnin předmětem jeho podnikání, nebo zda má jako předmět činnosti v obchodním rejstříku zapsanou pouze výrobu těženého a drceného kameniva . Z hlediska jeho odpovědnosti je rovněž nerozhodné, zda odstřel s použitím výbušnin, provádí provozovatel sám či zda jej provádí prostřednictvím jiné osoby, jíž tuto práci smluvně zadal a která v rámci provozu lomu trhavinu odpálila.

Tím sice není vyloučena odpovědnost toho, kdo konkrétní odstřel pro provozovatele lomu provedl, pokud škoda byla vyvolána přímo povahou jeho provozní činnosti, avšak provozovatel lomu se nemůže své odpovědnosti vůči třetím osobám zprostit poukazem na to, že k vlastnímu provedení trhací práce v lomu na základě povolení, jež mu bylo vydáno, si sjednal nějaký další subjekt, který práci v rámci své provozní činnosti pro něj provedl. Není totiž zákonného důvodu vylučovat odpovědnost jednoho subjektu jen proto, že za tutéž škodu odpovídá či může odpovídat též jiný subjekt, a není tak vyloučena jejich společná a nerozdílná odpovědnost.

V dané věci byl předmětem řízení nárok na náhradu škody proti provozovateli lomu, nikoliv též proti tomu, koho provedením konkrétního odstřelu v lomu pověřil. Nebyl proto důvod řešit v tomto řízení otázku případné odpovědnosti či spoluodpovědnosti tohoto subjektu vůči žalobcům.

Jen pro úplnost je třeba k námitkám žalované ve vztahu k R 45/1962 dodat, že v nyní posuzovaném případě se nejedná o nahodilou předčasnou explozi, mající původ přímo v roznětném zařízení, jež bylo použito subjektem provádějícím odstřel a jehož nedostatečná ochrana vedla k samovolném roznětu a k předčasnému výbuchu. Nehledě k tomu, že odpovědnost za škodu byla posuzována podle tehdy platných právních předpisů, skutkové okolnosti nejsou totožné.

Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Dovolací soud proto dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení mají žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 3.877,50 Kč (odměna z částky určené podle § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006 /dovolací řízení bylo zahájeno dne 3. 10. 2005/, vypočítaná podle ust. § 3 odst. 1 bod 5. vyhlášky a snížená o polovinu podle § 18 odst. 1 vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006 (vyjádření k dovolání bylo sepsáno dne 1. 11. 2005), v částce 75,- Kč, celkem mají tedy žalobci právo na částku 3.952,50 Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2007

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu