25 Cdo 3090/2005
Datum rozhodnutí: 26.04.2006
Dotčené předpisy: § 228 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.





25 Cdo 3090/2005


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce S. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Okresnímu stavebnímu bytovému družstvu P., zastoupenému advokátkou, o povolení obnovy řízení, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 C 402/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. června 2005, č. j. 24 Co 187/2005-126, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 4. 1. 2005, č. j. 8 C 402/2002-103, zamítl žalobu na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod spisovou značkou 5 C 757/97, a to ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobce na zaplacení částky 11.000,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 1.5.1999 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.


K odvolání žalobce Krajský soud usnesením ze dne 16. 6. 2005, č. j. 24 Co 187/2005-126, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.


Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 238 odst. 1 písm. a) o. s .ř., a podává je z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř. Namítá nesprávné právní posouzení otázky, co je tzv. novota ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Uvádí, že nelze upírat důkazní novost posudku, který neexistoval v průběhu původního řízení a který byl pořízen poté, co bylo původní řízení skončeno. Dovozuje, že pokud soudy v původním řízení nevyhověly důkazním návrhům a účastník si následně takový důkaz obstaral, je to důvodem pro obnovu řízení. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


K podanému dovolání se vyjádřil žalovaný a navrl, aby bylo dovolání jako nepřípustné vzhledem k § 237 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto, případně jako nedůvodné zamítnuto.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.


Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení.


Podle § 238 odst. 2 o. s. ř. ustanovení § 237 platí obdobně.


Podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].


Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.


Vzhledem k tomu, že ve věcech uvedených v § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné za podmínek, stanovených v § 237 o. s. ř., a to včetně omezení uvedeného v § 237 odst. 2 o. s. ř., a vzhledem k tomu, že žalobce napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení ohledně nároku žalobce proti žalovanému ve výši 12.000,- s příslušenstvím (správně částka 11.000,- Kč s příslušenstvím), je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, neboť přípustnost dovolání je vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.


Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných dovolání. Jen pro úplnost je třeba dodat, že přípustnost dovolání není založena tím, že odvolací soud v písemném vyhotovení svého rozhodnutí nesprávně uvedl, že proti němu je možno podat dovolání.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 150 o. s. ř., neboť vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nelze náklady, jež vznikly žalovanému za odměnu advokáta za sepis vyjádření k dovolání, považovat za plně potřebné k účelnému bránění práva, a v dané věci, kdy se žalobce řídil nesprávným poučením soudu, by se povinnost k jejich náhradě jevila jako nepřiměřená tvrdost.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 26. dubna 2006


JUDr. Marta Škárová,v.r.


předsedkyně senátu